Tajný rezort místního rozvoje. Odmítl zveřejnit jména odměněných úředníků

Platy vysokých úředníků nelze utajovat. Kvůli kontrole, řekl znova soud

Platy zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů není možné kvůli kontrole utajovat. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud průlomovým rozsudkem v roce 2011, který navíc potvrdil dalším judikátem z října loňského roku. „U vedoucích pracovníků a zaměstnanců s vlivem na rozhodování a finance informační povinnost trvá bez omezení,“ rozhodl tehdy s tím, že kromě konkrétních částek musí úřady zveřejňovat také jména a zdůvodnění prémií. S verdiktem soudu, zdá se, si ale ministerstva hlavu nelámou.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nestačí

Naposledy tak na žádost o přehled platů a odměn za loňský rok odmítavě reagovalo ministerstvo pro místní rozvoj. Server Lidovky.cz žádal informace o nejvyšších úřednících, a to ve formátu Jméno - funkce - plat - odměny - zdůvodnění mimořádné odměny - počet odpracovaných měsíců.

„Vaše žádost se částečně odmítá,“ reagoval rezort Karly Šlechtové, dříve pod vedením Věry Jourové v dopise, ke kterému přiložil jen anonymní seznam zaměstnanců a neuvedl ani důvod, za co si úředníci prémie vysloužili. 

„Nejsme oprávněni zveřejnit jména, neboť poskytnutím informací o platech svých konkrétně identifikovaných zaměstnanců by ministerstvo mohlo porušit jejich základní práva,“ píše se dále v dopise. Rezort prý sice souhlasí s názorem Nejvyššího správního soudu, chybí ale posvěcení od vyšších autorit, a to konkrétně Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. „Pro výklad těchto základních práv jsou konečnými autoritami.“

Stejně tak se rezort odvolává na to, že zveřejněním informací by zavdalo příčinu k šikanování a nenávisti vůči svým zaměstnancům. K tomu je třeba opět připomenout už výše citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který přímo k této věci poznamenal: „Případné riziko závisti není důvodem pro odepření údajů,“ konstatoval tehdy soudní senát.

Kdo a za co?

Z poskytnutých údajů proto není možné dobře rozklíčovat, kdo a za co si odměny od exministryně Věry Jourové či její nástupkyně Karly Šlechtové vysloužil. Například na vůbec nejvyšší rezortní odměnu si přišel jeden z náměstků: k platu 1 064 831 korun dostal ještě finanční bonus ve výši 295 tisíc.

Z informací je ale možné vyčíst i jednu překvapivou zprávu: jen dva z deseti náměstků inkasovali odměny v řádech stovek tisíc, u zbylých nepřesáhly částku 80 tisíc. Na podstatně vyšší odměny si ale přišli například vrchní ředitel sekce nebo ředitelé odborů (viz tabulka).

Jako další důvod, proč ministerstvo odmítlo zaslat serveru Lidovky.cz jmenný seznam, je fakt, že o informace žádali novináři. „Žádost byla podána novinářem a není zřejmé, zda žadatel informace hodlá využít pro analýzu ve věci kontroly nakládání s veřejnými prostředky nebo zda informace žádá pro účely jejich zveřejnění v tisku,“ stojí v dopise. Jenže podle už výše zmíněného judikátu nemusí žadatel vůbec zdůvodňovat, proč informace požaduje a za jakým účelem.

Poznámka: * V celkové výši hrubého platu je započítána výpovědní doba zaměstnance ( plat ve výši průměrné výdělku) a také zpravidla odstupné (ve výši trojnásobku průměrného výdělku). Proto není možné v těchto případech stanovit reálně průměrný plat na základě dělení hrubého platu počtem měsíců.