Oblíbený internetový server iLiteratura prospívá deset let. Šokujícím a neodůvodněným vetem ministerské komise teď přišel o grant. Sebrali mu ho spisovatelé, básníci, kritici a překladatelé. A vůbec nikdo to nechápe a všem je to líto.
Ano, zařízli iLiteraturu.cz. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Ministerská komise tentokrát rozhodla, že internetový časopis peníze nedostane. Přičemž jde o největší a velmi kvalitní literární server s nabídkou domácích i zahraničních novinek, recenzí, studií, rozhovorů s autory a překladateli a bohatým archivem. (Rozhovor s šéfkou iLiteratury,Jovankou Šotolovou, kde je popsána historie i provoz serveru, přinesly Lidové noviny 20. ledna 2010.)
Když se Jovanka Šotolová dozvěděla, že s grantem nesmí počítat, byla v šoku: „Pochopím, kdyby nás ministerstvo kultury nepodporovalo v začátcích. Někdo si založí projekt a šup, už chce peníze. Ale dnes, když jsme známí a je snad vidět, že pracujeme poctivě, tak je tohle rozhodnutí neuvěřitelné. Láme nám to vaz.“ Přičemž serveru šlo o „pouhých“ 200 tisíc korun. Je snad iLiteratura horší než papírová periodika, která dotaci získala?
„Žádný důvod mi nikdo nesdělil,“ říká Šotolová. Přičemž časopis Analogon získal 500 tisíc, o které žádal, Labyrint 280 tisíc, Revolver Revue 1 100 000 a také 70 tisíc na literární večery, Tvar 1 750 000, Weles 180 tisíc...
Tenhle server nemá mor Přiznávám, že snad neexistuje žádný tuzemský časopis, kde bych už něco neotisknul. A přál bych si, aby všechny časopisy získaly dvakrát tolik a aby se rodily další časopisy s báječnou nabídkou prózy i poezie. Nicméně iLiteratura, která vzniká usilovnou dobrovolnickou prací, na které se podílí výkvět zejména mladé české překladatelské generace, je zřejmě tím nejvhodnějším časopisem pro 21. století.
Aktuality české literatury? Mosambik? Anglie? Polsko? Lotyšsko...? Je to všechno právě tady, na nepřetržitě doplňovaném serveru. iLiteratura je časopis zejména překladatelů profesionálů a její předností je věcnost. Nenarazíte tu na věčný mor téměř všech literárních časopisů ve všech dobách, čili na závist a řevnivost literárních kroužků, na partgrupy z ideologických důvodů vzájemně se nenávidějících publicistů, ani na mizerné překlady, zařezávačské recenze a podobný literární folklor. V době, kdy i ten nejlepší a nejznámější papírový časopis prodá spolehlivě pouze pár stovek kusů, může se iLiteratura vykázat denně 1 500 vstupy. To znamená obrovským množstvím zájemců o literaturu.
Zaskočen je i Joachim Dvořák, šéfredaktor Labyrintu. „Považuji iLiteraturu za lepší než mnohé papírové časopisy,“ vysvětluje Dvořák, proč se rozhodl zapuzenému serveru pomoci z vlastní kapsy. „Dost čtenářů mi teď píše, volá, jsou překvapení a někteří chtějí pomoci. Studentka třeba pošle tři stovky a pozdrav Držte se!“ říká Šotolová, ale zní docela unaveně. „Když nám lidé pomůžou, snad teď nezanikneme. Ale kde vzít sílu zas a znovu jít do té nejistoty,“ dodává blonďatá štíhlá žena, která iLiteraturu založila a stojí v jejím čele deset let.
Kdo a jak to rozhoduje?
Udiveno je opravdu dost lidí. „Ten server sleduju při redigování, hledám tam recenze a informace. Práce týmu Šotolové je rychlá, platná a kvalitní,“ říká básník a redaktor Souvislostí Petr Borkovec. Do akce na záchranu iLiteratury volá i spisovatelka Petra Hůlová. Ihned po nesmyslném ministerském vetu poslala peněžní dar. „Koukám na iLiteraturu denně. Neznám lepší možnost, jak se dozvídat o knížkách. Představa, že kvůli hlouposti pár úředníků skončí, je hrozná.“ Jenže ono je to ve skutečnosti ještě o dost horší. Oblíbený server totiž nezaťali žádní zlí ministerští úředníci ani playboyové z radnice, ale výkvět současné intelektuální scény.
V komisi rozdělující granty desítkám literárních periodik zasedali například básníci Miroslav Huptych či Miloš Doležal, spisovatelka a scenáristka Magdalena Wágnerová, překladatelka Alena Morávková, kritici Ivo Harák a Vladimír Karfík... Celkem jedenáct neotřesitelných jmen současné intelektuální scény, členové Obce spisovatelů a dalších literátských sdružení. „Rozhodně nepovažuji iLiteraturu za špatnou. Ale nejde o žádný útok, zlá vůle tam nebyla,“ uklidňuje mé, jistě paranoidní podezření, že třeba šlo o nějaké to vyřizování účtů, či snad pokus papírových mastodontů zašlapat svého internetového bratránka do prachu, elitní překladatel Pavel Dominik. „Sám vlastně nechápu, jak se to mohlo stát. Je mi to docela líto. Ale prostě se to stalo,“ dodává.
Závěrem: k ohrožení vynikajícího literárního serveru došlo zřejmě jen tak mimochodem, omylem, pochybením. A už se houfují lidé na pomoc. Snad se podaří iLiteraturu zachránit. Jenže kdy zas dojde k dalšímu podobnému průšvihu a ostudě? Ovšemže na tahu je ministerstvo. Nastrkat do komisí intelektuály zřejmě tak docela nestačí. Bez přísných a přehledných pravidel je udílení grantů pořád spíše fraškou.
