Napadlo vás někdy, že káva nemusí být jen „pro chvíle pohody“, ale že prostřednictvím svého šálku můžete činit rozhodnutí, které ovlivní životy jiných lidí? Když student pražské právnické fakulty a náruživý kafař Tomáš Bílý mluví o „poctivé kávě“, nemá na mysli Jihlavanku. Jde mu o kávu vyrobenou podle zásad Fair Trade, tedy takovou, při jejíž produkci lidé na plantážích dostanou dost, aby neživořili. „Už několik let se snažím pít jen férovou kávu,“ říká Tomáš, místopředseda Společnosti pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání. „Ona je totiž lepší než ty běžné,“ dodává fairtradista, jehož k zájmu o důsledky globalizace přivedl mimo jiné rocker Bono Vox, který se zasazuje o snížení dluhů zemí třetího světa.
Tomáš má svatou pravdu. Když si autorka tohoto textu dopřeje šálek Tchiba, cítí v ústech pachuť z nedokonale upražených zrnek, onen „hořký ocas“, a někdy se dostaví i pocit překyselení žaludku. To káva Tatawelo z pražského obchodu NaZemi, kde se s Tomášem potkávám, je, inu, jiné kafe. Skvělá chuť a ještě lepší aroma.
Pravda, čtvrtkilové balení Tatawela stojí 89 korun, skoro o třetinu víc než Tchibo Exclusive, ale jaguara taky nepořídíte za cenu škodovky. Fair Trade obchodníci totiž za to, že od pěstitelů vykupují kávu za „férové ceny“, požadují tu nejvyšší kvalitu zrnek a ekologicky šetrnější pěstování. Tatawelo je stoprocentní arabika, ta nejlepší odrůda, nikoli směs méně kvalitních káv, jejichž název si na balení běžné kávy ani nemůžete přečíst. Navíc pěstitelé si dík výnosům mohou dovolit investice do výroby, které kvalitu jejich „férové“ kávy zpětně zlepšují.
Celosvětový Fair Trade roste ročně o desítky procent. Pro stále víc lidí je důležitá nejen cena výrobku či jeho design, ale také to, v jakých podmínkách žijí ti, kteří ho vyrábějí. Na kávě, banánech, čaji, ale třeba i oblečení můžete stále častěji najít nápis Fair Trade či modrožluté logo postavičky s rukou vztyčenou jakoby v pozdravu. Koupíte-li takový výrobek, pak víte, že firma, která ho dovezla do vašeho obchodu, za něj pěstitelům či výrobcům v zemích chudého Jihu nedala almužnu, ale „férovou“ cenu. Garantují vám to organizace FLO (Fairtrade Labelling Organisations) a další s pobočkami po celém světě, které mají právo auditovat firmy, jež o nálepku Fair Trade žádají.
I když je takový výrobek z logických důvodů většinou dražší než běžný sortiment, existuje stále více zákazníků, kteří si ho koupí. Kvůli jeho vyšší kvalitě i dobrému pocitu. „Fair Trade začíná být úspěšný, protože my vlastně říkáme, že zákazník si pomůže sám tím, že pomůže jiným lidem. Není to žádná charita,“ řekl magazínu Time Paul Rice, šéf firmy TransFairUSA, která udílí certifikáty ve Spojených státech. Ne nadarmo si výrobce populární férové kávy zvané Green Mountains zvolil slogan „Chuť lepšího světa“.
Kávová krize
Výrobků Fair Trade se prodává celá řada, ale káva na sebe poutá největší pozornost. Zní to možná překvapivě, ale po ropě je to nejvíce obchodovaná komodita na světě. Na jejím pěstování je závislých 25 milionů rodin v 50 zemích světa – a ty v 90. letech minulého století začaly poznávat, jak dokáže být globální kapitalismus tvrdý. Produkce kávy totiž rostla (třeba proto, že se začala pěstovat ve Vietnamu a jinde, kde předtím neměla tradici), a tím její výkupní cena klesala, mnohde pod cenu, za niž je možné kávu vůbec vypěstovat. Exportní příjmy zemí vyvážejících kávu proto za posledních deset let klesly z 10 miliard dolarů na polovinu. Ne že by díky tomu káva zlevnila v obchodech. To si jen Nestlé, Kraft Foods, Tchibo, Procter&Gamble a jiné korporace zvýšily marže. Netrvalo dlouho a všimli si toho na Západě lidé typu Tomáše Bílého. Ti nejaktivnější založili vlastní firmy, které začaly za férové ceny nakupovat od pěstitelů kávy v Brazílii či Etiopii.
Na rozdíl od klasického trhu, kdy pěstitel inkasuje od Nestlé či jiných koncernů sumu odpovídající cca 7 % z prodejní ceny kávy, v případě instantní kávy ještě méně, získá „spravedlivý“ pěstitel 15 až 25 %.
„Uvědomělí konzumenti“ začali férovou kávu v obchodech vyhledávat, a co víc, tlačit na korporace, aby alespoň část své produkce vykupovaly za vyšší ceny než dosud. A úspěšně. Roční obrat Fair Trade v Evropě nyní přesahuje 660 milionů eur, což je více než dvojnásobek oproti roku 2002. Prodej Fair Trade kávy v USA vzrostl za pět let o 70 %. I antiglobalisty tolik nenáviděný McDonald’s neopomněl při oznámení, že v USA otevře 14 tisíc kavárenských koutků, zdůraznit, že v nabídce bude férová káva.
Na druhou stranu je pravda, že Fair Trade tvoří pouze pár procent z celkového trhu kávy. Nestlé aktivisté vyčítají, že férový je pouze každý šestitisící šálek. Starbucks sice nakupuje 4 % zásob od pěstitelů Fair Trade, ale na druhou stranu zablokoval plány etiopské vlády na registraci odrůd této kávy pro západní trh, takže tamní pěstitelé přijdou asi o 90 milionů dolarů.
Ti, kteří pijí férovou kávu, mohou mít dobrý pocit i z toho, že se nepodílejí na neblahém trendu, který pokles cen kávy způsobil: mnozí z 600 tisíc lidí, kteří podle odhadů v Jižní Americe ztratili kávový džob, přecházejí na pěstování koky či máku, tedy drog. Není divu, že kávovou krizi řešil i americký Kongres.
To, že Fair Trade podporuje zásady biovýroby, nešetří jen zdraví konzumentů, ale pomáhá především africkým či asijských pěstitelům. Prvním výrobcem čaje, který se zapojil do Fair Trade, byla v roce 1987 firma Stassen na Srí Lance. Na jejích plantážích se v té době začaly pěstovat keříky dle zásad ekologického zemědělství. Na dva tisíce sběračů přestalo mít vážné kožní problémy způsobené agresivními hnojivy a pesticidy.
Ne-fair ČR
„Není špatná, ale přijde mi trochu drahá,“ otáčí v rukou obal kávy Tatawelo v obchodě NaZemi zákaznice, která sem zavítala spíš ze zvědavosti. Na otázku, zda u své oblíbené značky (je to Tchibo) zkoumá i jinou hodnotu než finanční či chuťovou, se zmateně ušklíbne: „Jako co, kalorie?“
Faktem je, že Češi, na rozdíl třeba od bia, férový obchod zatím moc neznají. Už u nás ale existuje několik organizací, např. Centrum férového obchodu či Společnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání, které se snaží výrobky propagovat. Zatím se ale Fair Trade omezuje jen na specializované obchůdky v Praze a Brně. Pár výrobků nabízel Carrefour, ale poté, co jeho české obchody pohltilo Tesco, je tam už nenajdete. Snahu být etickou firmou projevil také T-Mobile, jenž svým zaměstnancům dal možnost nákupu Fair Trade kávy, čaje nebo sušenek. Jedním z mála obchodů, kde lze Fair Trade nakoupit, je pražská pobočka britského oděvního gigantu Marks&Spencer. Fair Trade se tak zatím u nás do povědomí veřejnosti prosazuje hlavně díky lidem, jako je Monika Dernerová (23), studentka magisterského oboru cestovní ruch na pražské VŠE, která psala svou bakalářskou práci právě o Fair Trade. Monika si myslí, že hlavní překážka rozvoje Fair Trade je prozaická: Čechy stále víc než takové Brity zajímá cena.
Levicová káva
Fair Trade má i své kritiky. Opravdu, ptali se zákazníci britského řetězce Sainsburry, musíme za férové banány platit čtyřikrát víc než za obyčejné? Zjistilo se totiž, že Sainsburry si pěkně namastila kapsu – přirazila si trojnásobek toho, co zaplatila pěstitelům. I u nás dáte za stejný fair výrobek víc v Country Lifu než třeba ve zmíněném obchodě NaZemi. Těžko se proti tomu dá dělat něco jiného než – nekupovat. Regulovat marži obchodníků by byl návrat do socialismu.
Z hlediska mnohých zastánců volného trhu ale socialismem zavání Fair Trade sám o sobě. Umělé zvyšování výkupních cen pro pěstitele kávy vede podle nich k pokroucení celého trhu a k tomu, že rostoucí produkce kávy – jež současnou chudobu pěstitelů odstartovala – se ještě zvýší. Václav Klaus, který svého času vzbudil pozornost svým rozdělováním jídel na „pravicová“ a „levicová“, by asi férovou kávu označil za tu „absolutně nejlevicovější komoditu pod sluncem“.
Na druhou stranu není levicový, tedy plný regulací celý zemědělský trh? EU tvrdě chrání dovozními cly své zemědělce před konkurencí třeba z Afriky a v USA stojí cukr dvakrát více než jinde na světě, protože i tamní vláda brání své farmáře.
Podstatné spíš je, že „poctivou kávu“ chce pít čím dál víc lidí. Takže pode zákona nabídky a poptávky se jí bude pěstovat stále více. A svět bude, řečeno sloganem Green Mountains, „mít lepší chuť“.
Jíme tuňáky, ale nezabíjíme delfíny
Původ Fair Trade sahá až do 50. let, kdy v USA začala organizace Self Help Crafts nakupovat výšivky z Portorika od lidí v těžké situaci. Britové přes firmu Oxfam krátce nato nakupovali také zdobné polštářky od čínských uprchlíků. Dnes kromě kávy najdete nálepku Fair Trade nejčastěji na banánech, kakau, sušeném ovoci, koření, ovocné šťávě, medu, oříšcích a semínkách, rýži, třtinovém cukru, čaji či hroznovém vínu.
Ve Velké Británii působí módní firma Wildlife Works, která loni předvedla na své show Catwalk on the Wildside kolekci haute couture ušitou výhradně z férové tkaniny.
Polovina všech banánů prodaných ve Švýcarsku pochází od Fair Trade firem. Celoevropský projekt „Fair Procura“ už na Západě přivedl řadu institucí a úřady k tomu, aby svým zaměstnancům nakupovaly potraviny Fair Trade (logo viz obrázek).
Stále víc výrobků chce dát najevo, že jsou „politicky korektní“. Proto v USA najdete na konzervách s tuňákem nápis „Dolphin Safe“, jenž potvrzuje, že výrobce při výlovu nezabíjel také tyto mořské savce, což se předtím běžně stávalo. Pákistánská firma na výrobu kopacích míčů Talon Sport (z této země pochází 80 % všech ručně šitých fotbalových míčů) garantuje, že nezaměstnává děti. Americká obdoba IKEA, firma Home Depot, má dřevěný nábytek certifikovaný jakožto produkt vyrobený ze dřeva, jež nepochází z ohrožených pralesů. jak
Ceny
běžné zboží a Fair Trade (FT)
Káva
Tchibo Exclusive 250g 65 Kč
Tatawelo 250g (FT) 89 Kč
Kakao
Orion kakao holandské 100g 30 Kč
Kakao El Ceibo 100g (FT) 88 Kč
Čaj
Ahmad tea sypaný 100g 69 Kč
Darjeeling sypaný 100g (FT) 88 Kč
Čokoláda
Noir 70 % kakaa 48 Kč
Zartbitter 70 % kakaa (FT) 49 Kč
O autorovi| JARMILA KOVAŘÍKOVÁ redaktorka Pátku jarmila.kovarikova@lidovky.cz
