Protože o krizi, zavádějící mnohé země na pokraj revolty, již skutečně můžeme mluvit. Mluví o ní i římská konference FAO. Kolem rýže zatím panuje největší napětí, ale u dalších plodin na sebe zřejmě nenechá dlouho čekat. Cena potravin roste ruku v ruce s cenou energií a obojí se stává příčinou novodobé vlny inflace.
Zdá se, že viník se našel. Měla by jím být prý „ekologická“ politika a nadšení pro „bioenergie“, které prý přírodu naopak spíš zraňuje. Občas jako vedlejší faktor bývá zmiňována neúroda. A tristní zemědělská politika EU také bývá občas propírána.
Nemáme nejmenších pochyb, že všechny tyto jevy jsou negativní či přinejmenším kontroverzní. Něco tu ale nehraje. Lidí na planetě postupně přibývá. Poptávka po potravinách tedy také roste postupně. Bioenergie jsou sice z hlediska celé historie novinkou, ale přece jen tu nejsou prvním rokem. Neúrody jsme tu také už měli. A evropský zemědělský socialismus je evergreenem. Za těchto okolností je tedy možné, aby to byla hlavně ekologická politika, zvyšující sociálně citlivé ceny potravin? Selský rozum napovídá, že pálení obilí pro výrobu energie rozhodně nemůže vést k levnému jídlu. Stejný selský rozum říká, že vysvětlit trojnásobné zvýšení cen rýže za několik měsíců jen bioenergiemi také nemůžeme.
Vezměme to od konce. Drahé potraviny přicházejí v době, kdy světová ekonomika není v nejlepší kondici. Mimo zajetý pořádek se zdá být více věcí. Vedle potravin, které vykazují znaky komodit (rýže, kukuřice, pšenice…), zdražují také drahé kovy a energie. Komodity, kovy a energie mají něco společného. Jejich cena roste, když na finančních trzích vládne napětí. Investoři si je vybírají jako své cílové investice, když se ostatní investice potápí a je třeba koupit něco „hmatatelného“ typu solidní cihla zlata či bušl pšenice.
Na finančních trzích vládne už několik měsíců napětí, které se zatím nejjasněji projevilo propadem akciových trhů na počátku roku. Napětí se šíří z USA. Investoři nechtějí mít s americkými akciemi, dluhopisy ani s dolarem nic společného a míří třeba ke komoditám, tedy potažmo k potravinám.
Ale proč jde Amerika ke dnu? Protože banky odmítají poskytovat úvěry, krachují a spotřebitelé mají těžkosti splácet své stávající půjčky. A to zase proto, že na americkém hypotečním, potažmo realitním trhu došlo k obrovskému propadu. A hypoteční a realitní trh propadl, protože americká ekonomika rostla ještě nedávno velmi rychle a americká centrální banka v obavách z přehřátí a inflace začala prudce zvyšovat své úrokové sazby. Úvěry pak zdražily natolik, že došlo k výbuchu – lidé přestali být schopni splácet. Dnes už americká centrální banka sazby zase snižuje. Ale tak trochu s křížkem po funuse. Takže pozor: na samém počátku se nám objevuje centrální banka. Ale to není vše. Cena komodit, kovů a energií roste obvykle také tehdy, když oslabuje kurz měny, ve které jsou jejich ceny udávány – aby prodávající získal reálně pořád stejně, musí slábnoucí měny žádat stále více. A dolar vskutku oslabuje. Oslabuje ze dvou důvodů. Zaprvé slábne proto, že investoři kvůli propadu americké ekonomiky opouští vše americké a prodávají své dosavadní investice držené v dolarech. A zadruhé proto, že mít uložené peníze v dolarech je poněkud nesmyslné, když na úrocích dostaneme více, pokud si stejnou sumu uložíme v eurech. Evropská centrální banka (ECB), strážkyně nad eurem, totiž drží své úrokové sazby na 4 %, zatímco její americká kolegyně jen na 2,25 %. Kapitál tedy logicky plyne z dolarů do eura. A dolar oslabuje, euro posiluje. ECB drží úrokové sazby tak vysoko proto, že se zabedněně bojí vysoké inflace a věří, že vysoké úrokové sazby nedovolí inflaci příliš narůst. Ejhle, zase centrální banka.
A pro dokreslení obrázku tu máme ještě drobné střadatele, kteří chtějí ze svých úspor vyšší úrok, než jim nabízejí banky. Ale kam investovat? Do akcií? Raději ne. Dluhopisy? Také žádné terno. Takže pojďme investovat do energií. Pro drobného investora je nejsnazším způsobem, jak „koupit energii“, investovat skrze podílový fond. A podílovým fondům orientovaným na energie se kupí peníze a opatrnost spolu se státní regulací jim velí riziko rozložit. Takže vedle energií nakupují také drahé kovy a obecně komodity. A tím spekulativně šroubují jejich ceny výš. A protože cena potravin se odvíjí od cen komodit, i ony zdražují.
A čím víc cena komodit a energií roste, tím více roste v Evropě inflace, proto ECB odmítá snížit úrokové sazby, proto dolar oslabuje, proto velcí i malí investují do komodit a energiím, proto jejich cena dál roste. A čím víc roste cena komodit a energií, tím víc je americká ekonomika zachvacována panikou, tím víc se blíží recesi, tím víc Fed snižuje úrokové sazby, tím víc dolar oslabuje, tím víc cena komodit a energií roste. Začarovaný kruh, v němž se centrální banky objevují podezřele často.
OSN v Římě volá po zvýšení produkce potravin. Ale chyba lávky. Potravin je dost. Chyba se stala úplně jinde. Páni, centrální bankéři, probuďte se, dříve než si vašeho ekonomického engineeringu všimnou ti, kdo dnes ukazují prstem coby na viníka jen na ekologickou politiku!
O autorovi| Markéta Šichtařová, ředitelka Next Finance
