Magdaléna Rysová (* 1988), studentka Filozofické fakulty UK v Praze, nyní vydala svůj básnický debut s názvem Trnky na tvůj klín. Byla publikována v edici Družstevní práce, jež funguje jako psychologická podpora. Autoři si v ní totiž mohou zaplatit vydání své knihy a nakladatelství Dauphin a Protis už společnými silami zařídí vše potřebné.
Mladá autorka však nic platit nemusela, neboť její rukopis získal letošní Cenu K. H. Máchy, kterou uděluje prvotinám instituce nazvaná Akademie literatury české. Verše Magdalény Rysové splňují obecnou představu o poezii, která byla výše načrtnuta. Jednou čteme, že „jsme sebou tak trochu opití“, jindy zas, že „všichni jsme/ tak trochu/ sami“.
Valná většina textů je také zasazena do otevřené krajiny. Jsou zde „chrpy“, „pstruzi“ či „meduňka“. A vše je také opravdu velmi cudné, ač samozřejmě mladá poezie se často věnuje milostnému tématu - nejodvážnější je zde ale právě slovo z titulu sbírky, tedy „klín“. Básně jsou taktéž často zakončovány výrazným rýmem, takže nepostrádají zpěvnost. Dalo by se tak říci, že Cenou K. H. Máchy byla ověnčena vyrovnaná a také v určitém smyslu vyspělá sbírka. To je jeden pohled. Na druhou stranu si lze velmi dobře představit výtky tohoto typu: Nejsou tyto verše náhodou jen hezky znějícími, rytmickými hlubokomyslnostmi? Čteme poezii proto, že hezky plyne, nebo proto že nově pojmenovává, nově nahlíží, že atakuje obvyklé užívání slov, že se neopájí řečněním? Jak kdo. Ostatně totéž platí, pokud se zeptáme, zda lidé považují poezii za běžnou součást života.
Nicméně jelikož je kniha Trnky na tvůj klín autorčiným debutem, rozhodně si zaslouží trochu shovívavosti. Ostatně na to, že jde o prvotinu, jí po stránce kompozice sbírky a také uměřenosti jednotlivých textů nepotřebuje tolik jako mnohý nestřídmý debutant, kterému chybí sebereflexe či redaktor.
***
MINIRECENZE Trnky na tvůj klín Magdaléna Rysová Vydala nakladatelství Dauphin a Protis v edici Družstevní práce, Praha 2009. 56 stran.
