O ČEM SE MLUVÍ
Zajímavou sociologickou studii o vztahu veřejného mínění a terorismu přineslo včerejší vydání časopisu Science. Jejími autory jsou dva renomovaní odborníci: profesor Alan Krueger, donedávna působící na Princetonské univerzitě a nyní pracující pro americké ministerstvo financí, a docentka Jitka Malečková z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK a Národohospodářského ústavu AV ČR.
Stejná dvojice přišla v roce 2002 se studií, z níž vyplynulo, že terorismus nesouvisí s chudobou - tedy že se útočníci nerekrutují ze sociálně slabších vrstev, ale spíš z materiálně zajištěné střední třídy. Nyní tento výsledek znovu potvrdili. Především se ale zaměřili na postoje obyvatel zemí severní Afriky a Středního východu vůči devíti světovým velmocím - v politickém, ekonomickém nebo vojenském smyslu.
Využili k tomu údaje známé společnosti Gallup, která se v letech 2006 a 2007 ptala lidí ze zemí ve zmíněných regionech, co si myslí o politice USA, Velké Británie, Ruska, Německa, Francie, Kanady, Japonska, Číny a Indie. Tyto údaje dali autoři studie do souvislosti se statistikami National Counter Terrorism Center, které shromažďuje údaje o provedených teroristických útocích. Celkem získali informace o 952 incidentech z let 2004 až 2008. Z toho šlo ovšem v 841 případech o útoky Pákistánců v Indii, které byly ze studie vyřazeny, aby ji nezkreslovaly. Zbylo jich 111.
Závěr? Lidé ze zemí, kde nemají rádi určitou velmoc, páchají na území této velmoci více teroristických činů. A čím blíž k sobě obě země geograficky mají, tím je pravděpodobnost útoků větší. Třeba Pákistánci, kteří mají z 86 procent negativní postoj k USA, spáchali na Američany 13 útoků. Naopak Maročanům vadí Kanada jen z 13 procent a žádný Maročan v daném období na Kanaďany nezaútočil.
Výsledek není velkým překvapením. Má tedy cenu podobné studie vůbec provádět? „To, že se něco zdá logické či jasné, neznamená, že je to správně. Empirický výzkum někdy naši intuici potvrdí, jindy naše domněnky vyvrátí,“ říká Jitka Malečková. Dále upozorňuje, že existuje konkurenční teorie, podle níž je současný terorismus záležitostí skupinek extremistů, které nejsou ve společnosti příliš ukotvené a s náladou mezi lidmi nesouvisí.
„Autoři potvrdili, že platí první teorie o souvislosti terorismu s veřejným míněním - alespoň ve zkoumaných zemích. Druhou teorii tím pochopitelně nevyvrátili, později může někdo přijít s výzkumem, který pro změnu potvrdí její platnost v jiných zemích,“ komentuje výsledky Jiří Vinopal, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.
Obousměrná vazba Ze studie vyplývá, že nejvíce negativních emocí (u více než 90 procent z tisícovky dotázaných v každé zemi) panuje na Kypru a ve Spojených arabských emirátech vůči USA a Velké Británii. Máme tedy v anglosaských zemích očekávat nejvíc útoků od obyvatel Kypru a SAE? „Našli jsme souvislost mezi veřejným míněním a teroristickými útoky, nikoliv ovšem kauzalitu. To znamená, že nesouhlas s politickým vedením jiné země rozhodně není příčinou teroristických útoků. Celý mechanismus, jak veřejné mínění může ovlivňovat případné násilné útoky proti občanům jiné země, je podstatně složitější a není dosud prozkoumán,“ upozorňuje docentka Malečková.
Nelze ovšem vyloučit ani to, že vazba funguje obráceně - tedy že útoky ovlivňují veřejné mínění. Stačí si vzpomenout na záběry tleskajících Arabů sledujících v televizi útoky z 11. září 2001. „To je dobrá otázka. My tuto možnost nevylučujeme a je to přesně to, co rozumíme pod pojmem ,reverse causality‘, který zmiňujeme i v článku, kde navrhujeme další možnosti výzkumu do budoucna,“ konstatuje Jitka Malečková.
Podle Jiřího Vinopala obvykle v podobných případech funguje vliv oběma směry. Nedá se jednoznačně určit, co je příčina a co následek, protože oba faktory působí společně. „Ve společnosti to většinou funguje tak, že občas bývá silnější jeden směr, jindy druhý, ale z dlouhodobého hlediska fungují oba. Z jednorázových dat, která ve studii používali, se to vyčíst nedá. To by vyžadovalo dlouhodobější sledování, ovšem výzkumy tohoto typu jsou velice náročné,“ říká český sociolog.
Oba vlivy se mohou po jistou dobu navzájem posilovat jako roztočená spirála. Pokud se ale změní situace, může se tento vývoj zastavit, nebo dokonce převrátit. Například vítězství Obamy v amerických volbách přineslo velká očekávání na změny k lepšímu. Pokud se ovšem tyto naděje nenaplní, může se veřejné mínění opět snadno převrátit do záporných čísel.
Varovný signál Autoři studie naznačují, že by výzkumy veřejného mínění mohly v budoucnu sloužit jako „systém včasného varování“ před terorismem. Je ale zřejmé, že takové prohlášení musíme brát s rezervou. „Velká část odborných studií se shoduje, že neexistuje zázračný recept, jak se vypořádat s terorismem, a že je potřeba kombinovat různé přístupy. Výzkumy veřejného mínění se provádějí a nejspíš se budou provádět i v budoucnu, takže pokud by byly dobře formulované a konzistentní v čase, mohly by pomoci při odhalování nebezpečí útoku - jako jeden z mnoha indikátorů,“ říká Jitka Malečková.
„Výzkumy veřejného mínění by se rozhodně neměly stát nástrojem kontroly nebo šikanování lidí ze zemí, kde zrovna převládá negativní názor na určitou velmoc - ve smyslu komplikací se získáním víza, přísnějších celních kontrol a podobně,“ zdůrazňuje Jiří Vinopal. „Nejdříve by bylo zapotřebí toto téma prozkoumat šířeji a v dalších zemích, aby se například zjistilo, zda určité skupinky obyvatel v Německu, ve Francii nebo v jakékoliv jiné demokratické západní zemi nejsou mnohem nebezpečnější než obyvatelé země, které zrovna nefavorizují nějakou velmoc,“ navrhuje český expert.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Eva Vlčková redaktorka LN
