ISLÁMÁBÁD/PRAHA Dostat se dnes k paláci pákistánského prezidenta Asifa Alího Zardárího v centru Islámábádu není vůbec snadné. Kdysi ospalá pákistánská metropole, plná úředníků a diplomatů, se změnila v pevnost. Na ulicích jsou betonové bariéry a kontrolní stanoviště. Všude hlídkují vojáci a těžce ozbrojení policisté. Dnešní Islámábád zkrátka nemá daleko k iráckému Bagdádu nebo k afghánskému Kábulu. První kontrolní stanoviště leží zhruba dva kilometry od prezidentského paláce a ten, kdo má namířeno až k Zardárímu, musí projít ještě dalšími sedmi kontrolami.
Prezident se na veřejnosti neukazuje. Svůj palác opouští takřka výhradně, jen když cestuje do zahraničí. V takových případech létá na letiště vrtulníkem. Důvod? Má čím dál větší strach o svůj život. Bojí se, aby se nestal terčem atentátu jako jeho manželka Bénazír Bhuttová. Její život má na svědomí pákistánský Taliban.
„Náš stát ještě nepadl, ale za takových deset let se to klidně může stát, pokud nám mezinárodní společenství nepomůže,“ připustil Zardárí nedávno v rozhovoru pro amerického novináře Ahmeda Rašída.
Právě v té době porušil Taliban dohodu o míru a podnikal ze své základny v údolí Svát jednu ofenzivu za druhou. Když se přiblížil doslova na dostřel Islámábádu, začalo jít do tuhého. Co když se Taliban zmocní pákistánské jaderné zbraně?
Pod tlakem mezinárodního společenství zavelela pákistánská armáda k mohutné ofenzivě. Při bojích v údolí Svát údajně pozabíjela „tisíce“ rebelů z Talibanu. Kýžený klid to ale zemi nepřineslo, naopak. V uplynulých dnech Pákistánem otřásly krvavé útoky v Láhauru a v Péšávaru. A na řadu se zřejmě brzy dostanou i další města. Alespoň podle vyjádření jednoho z lídrů Talibanu, kterého ve čtvrtek citovala agentura Reuters.
Nejkritičtější situace vládne na severozápadě země. Kvůli Talibanu a jeho spojencům opustilo své domovy na milion lidí v čele s vládními úředníky. Tam, kde se ujal vlády Taliban, panuje chaos nebo radikální muslimské právo šaría (za první měsíce tohoto roku evidovali jen v oblasti Péšávaru 180 únosů kvůli výkupnému). Není práce, zavírají se školy a města jsou čím dál častěji bez elektřiny. To všechno nahrává Talibanu.
Podle pákistánského novináře Farúka Salema se dnes situace má tak, že Taliban ovládá území odpovídající zhruba 11 procentům celkové rozlohy země (dalších 10 procent, kde nemá vláda prakticky žádnou moc, zabírá provincie Balúčistán, kterou kontrolují tamní separatisté). „Jedna z věcí, které musíme čelit, jsou madrasy (náboženské školy, pozn. red.), kterých je víc než 18 tisíc a ve kterých Taliban vymývá mozky našim dětem,“ postěžoval si Zardárí (jeho slova dokazuje mimo jiné fakt, že průměrný věk sebevražedných útočníků v Pákistánu je dnes šestnáct let). I proto prý Zardárí žádá mezinárodní společenství v čele s USA o víc peněz.
Problém je v tom, že ani on, ani vláda dodnes nemají konkrétní plán, jak se s rostoucí mocí Talibanu vypořádat. „Chybí jim vůle. Demoralizovala je taktika Talibanu vraždit politiky a vládní úředníky,“ míní novinář Ahmed Rašíd.
