Další strhující vír, jako byl Moulin Rouge, od Austrálie nečekejte. Trilogie červené opony, která excentrickým muzikálem vyvrcholila, je uzavřena, aspoň prozatím. Austrálie odkrývá jinou oponu, za níž leží další režisérova láska: totiž láska k rozmáchlým hollywoodským spektáklům. Jakkoliv tu se nejvíc odkazuje k Čaroději ze země Oz, Austrálie je spíše luhrmannovskou verzí jiného velkofilmu z roku 1939, Jihu proti Severu. Doplněného, jako vždy, o kusy z řady dalších snímků.
Kráska a sexy honák Za 130milionovým eposem stojí podobný zápal jednoho muže jako za vzrušujícími osudy Scarlett O'Harové, které dal dohromady producent David O. Selznick. Proti břitkému, burlesknímu stylu jeho předchozích filmů není Luhrmann v Austrálii poznatelný na první pohled. Jen co přejde rychlý vpád do nabité situace, natočený s jeho typickým kvapem střídajícím úhly kamery a rychlost záběrů, tempo se zklidní a australská žánrová směs působí skoro jako ty ze zlatých časů Hollywoodu. Je vypjatá, jednoznačná, staromódní, sentimentální, plná plnokrevných koní. Místo plnokrevných postav tu ale bojují, milují a nenávidí se archetypy.
Nicole Kidmanová je elegantní a krásná, Hugh Jackman mužný a sexy v každém záběru, zlosyn ubližuje i mouše. Západy slunce nad krajinou jsou pohlednicovější než katalog cestovní kanceláře, kulisy k nejdramatičtější akční scéně tvoří strmé útesy a tisícihlavé stádo splašeného skotu, zpomalenými záběry a dlouhými zadumanými pohledy do kamery se nešetří. Jenže Luhrmannovy verze nikdy nenabízejí jen opakování viděného. I tady režisér všechno žene až k hranici kýče, na níž se umí obratně pohybovat, aby mohl jeho vnímání redefinovat.
Je pravda – a bez všech omračujících stylových hrátek jeho předchozích filmů je ještě zřetelnější –, že Luhrmann má víc talentu jako režisér než jako scenárista. Jeho příběhy jsou zjednodušené a známé. I tento, a nezáleží na tom, kolik dalších scenáristů Luhrmannovi s Austrálií pomáhalo. Tentokrát tu ale není žádná podpěra v podobě Shakespeara (Romeo a Julie) či orfeovského mýtu smíchaného s Bohémou (Moulin Rouge). A v příběhu o proměně upjaté britské šlechtičny, která s pýchou a předsudky přijíždí na svůj ranč do Austrálie, není těžké odhadnout každý další krok.
Tornádo se zklidnilo Esenciální součástí emocionální náboje filmu je osud malého míšence Nullaha, díky němuž Lady objeví, že má mateřské city, a který do záměrného žánrového mixu mj. romance, westernu a válečné podívané ve stylu Pearl Harboru (lépe natočené, ale s horšími triky) dodává ještě politicky závažnou nótu k historii a problému tzv. Ukradené generace. Přes Luhrmannovy šlechetné úmysly, jediné vážně podávané vážné téma v tomhle postmoderním menu chvílemi působí trochu vtíravě. Ale i pokud se vám bude Nullah, i díky podání neherce Brandona Walterse, zdát zbytečně přemoudřelý a prvoplánový, směs serióznosti, parodie, pohádkovosti a aboriginské mystiky už příliš překypující, hudba doslovná a všechno moc dlouhé, Austrálie pořád nabízí možnost, jak si tak nestřídmou podívanou užít. Obrazově krásně natočený film sice nebere dech jako Moulin Rouge právě proto, že tentokrát se tornádo Luhrmannova stylu, které obrací konvence vzhůru nohama a sype nám je na hlavu, zklidnilo do větru. Ale pořád potvrzuje pověst odvážného, osobitého a energického filmaře dnešní doby. Navíc natočil přesně takový film, jaký chtěl, kde si snad všichni něco najdou. Takže pokud pohrdáte instantními emocemi melodramatu a stereotypy dalších žánrů, můžete se bavit tím, jak jich Luhrmann dokáže využívat – a jak si jich zároveň užívá.
HODNOCENÍ LN
****
Austrálie (Australia)
Austrálie/USA 2008
Režie: Baz Luhrmann
Scénář: Baz Luhrmann, Stuart
Beattie, Ronald Harwood, Richard
Flanagan
Kamera: Mandy Walker
Hudba: David Hirschfelder
Hrají: Nicole Kidmanová, Hugh
Jackman, Brando Walters, David
Wenham, Bryan Brown, David
Gulpilil a další
Distribuce v ČR: Bontonfilm
Premiéra: 25. 12. 2008
Pokud pohrdáte instantními emocemi melodramatu a dalšími stereotypy dalších, můžete se bavit tím, jak jich Luhrmann umí využít
