Vládní limity pro omamné rostliny jsou krokem správným směrem v rámci možností
Málokterá právní formulace byla vystavena takovému obecnému posměchu jako „množství větší než malé“ v souvislosti se zákony o držení drog. Dostala se do trestního zákona novelou v roce 2005 a od té doby zdomácněla v obecné mluvě, takže se i bavíme o politické tuposti v množství „větším než malém“.
Zákonodárce to ale myslel dobře. Vycházel z toho, že omamné látky, a platí to o alkoholu stejně jako o „drogách“, působí na každého jinak. S alkoholem má u nás zkušenost skoro každý dospělý občan, a je tedy obecně známo, že „panák“ někoho skolí, a někdo ho sotva pocítí. S drogami je to totéž. Takže zmíněná novela, která znovuzavedla trestnost držení omamných a psychotropních látek pro vlastní potřebu, chtěla brát ohled na individuální vztah jednotlivce a omamné látky. Byl to v jistém smyslu průlom do našeho rigidního pojetí práva ve smyslu „právního pozitivismu“. Formulace „větší než malé“ je určena pro intelekt, který by měl moudře posoudit míru zavinění. S alkoholem za volantem jsme to udělali rázně. Je zde nulová tolerance, žádné „množství větší než malé“ neplatí. Drogy dostaly tuto skulinu. Vlády a drogy Pondělní zasedání vlády znamená posun v tomto pojetí. Dosud také existovaly policejní směrnice, které „intelektu“ dávaly jakési pokyny: tak například u marihuany bylo 20 jointů pokládáno za množství větší než malé, totéž platilo o deseti dávkách heroinu, kokainu, amfetaminu, extáze a LSD. Už ty počty budí podezření: proč deset a ne devět nebo jedenáct? A jsou všechny dávky stejně účinné a nebezpečné? Hlavně že se to dobře počítalo. Stejný princip použila vláda. Lidé mohou pěstovat konopí, kokainovník, kaktusy obsahující meskalin nebo lysohlávky v počtu pět kusů a omamných houbiček mohou podržet až čtyřicet. I to budí podiv, ba veselí. Co to je rostlina? Jak je velká? Jak je zdravá? Bude se napůl umořený chcípák pokládat za rostlinu stejně hodnotnou jako ztepilý stvol? Ale aby bylo jasno, neznamená to, že se „smí“ pěstovat konopí. Nadále nesmí, jenže napříště má být jasněji patrné, co je přestupek a co je trestný čin. To je velký pokrok, protože dosud docházelo i ke smutným groteskám, kdy byly kriminalizovány zjevně marginální případy.
Narkomanie je fundamentální světový problém. Hlavní producent opiátů je Afghánistán, podle odhadů OSN je odpovědný za 87 procent výroby a jeho produkty zabijí ročně sto tisíc lidí na celém světě. V produkci ho rychle dohání Pákistán, velkými producenty jsou i Mexiko a Kolumbie. Tyto světové hrozby ovlivňují i společenské klima, ekonomiku i politiku. Je velmi pravděpodobné, že teroristické skupiny jsou často financovány i z těchto zdrojů.
Organizace spojených národů vydala tři zásadní dokumenty. Je to Jednotná úmluva o omamných látkách, Úmluva o psychotropních látkách a Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami. Česká republika je signatářem všech tří těchto smluv a musí respektovat i četné doplňky, jež byly po roce 1961, respektive 1971 a 1988 přijaty. Zde se výslovně stanovilo, že pěstování „kokainových keřů nebo rostlin cannabis“ jsou trestné činy. V tomto smyslu máme „omezenou suverenitu“ a už z toho důvodu není u nás možné „legalizovat marihuanu“, jak by si mnozí přáli. Smlouvy jsou tvrdě formulované a naše zákony musí být s nimi v souladu. I letošní World Drug Report nadále dekriminalizaci drog odmítá. To, co vláda schválila v pondělí, je využití skromného manévrovacího prostoru.
Když budeme posuzovat objem světového obchodu s drogami a postihem pana Procházky ze Lhoty za pěstování šesti konopných rostlin, absurdita celé věci vyvstane jako v záři prudkého reflektoru. Kdyby opravdu panovala „mezinárodní vůle“, mezinárodní obchod s tvrdou drogou by musel být vymýcen během jediného roku, když vezmeme v úvahu silový potenciál skutečně „spojených národů“.
Pak by asi opravdu bylo směšné dělat nějaké tanečky kolem omamných houbiček a kaktusů. Jako hrozba by samozřejmě zůstaly nebezpečné syntetické drogy, ale ta hlavní metla se všemi svými důsledky by zmizela. „Spojené národy“ ale tuto vůli nemají, protože jednotlivé „národy“, rozumějme politické a ekonomické elity, jsou se světovým obchodem s drogami spojeny milionem neviditelných nitek. Tanečky kolem konopí a omamných houbiček pak jsou v tomto světle jako zastírací taneček. Jednou krok sem, podruhé tam, marihuanovou kulturu to v žádném směru neovlivní, jen přibude nebo ubude smolařů, kteří se dostanou reprezentantům státu do spárů.
***
Kdyby opravdu panovala „mezinárodní vůle“, mezinárodní obchod s tvrdou drogou by musel být vymýcen během roku, když vezmeme v úvahu silový potenciál skutečně „spojených národů“
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel e-mail: ondrejneff@gmail.com
