S trochou nadsázky lze vystoupení skupiny Mighty Shake označit za český Cirque du Soleil. Oba soubory předvádějí náročné a perfektně provedené taneční kreace, překvapivé choreografické a scénické nápady, zvukové a světelné efekty. Jenže zatímco Cirque du Soleil má základnu v Las Vegas, skupina Mighty Shake sídlí ve vsi Zastávka u Brna a trénuje v tanečním sále za místní hospodou. Michal Holý se ale přirovnání nebrání: „Technicky se jim absolutně nemůžeme vyrovnat, ale myšlenkově vycházíme z podobných základů. Naživo jsem je nikdy neviděl, ale prohlížím si jejich videa na serveru YouTube. Jsou to fakt zabijáci,“ uznale kývá hlavou. „A třeba se taky jednou do Vegas podíváme,“ směje se, ale něco ve výrazu jeho tváře dává vědět, že to není jen nadsázka. „Bláznivě nezní žádný cíl,“ říká mi v tanečním sále, do kterého se pomalu trousí hubení kluci kolem 16 let v kšiltovkách a širokých kalhotách. Za chvíli je Michal začne trénovat na „dé efáčko“ – taneční soutěž Dance Floor Attack.
Na první pohled by v něm tanečníka rozpoznal asi málokdo. Ramenatá postava, krátký sestřih, módní bradka, takového chlápka by člověk v duchu umístil spíš někam do posilovny. „Ne, to vůbec ne,“ kroutí hlavou. „Tanec je jediný sport, který dělám.“ Ve svých třiatřiceti objíždí taneční soutěže – a vyhrává. Je několikanásobným mistrem republiky ve street dance.
Pro svou kariéru se rozhodl v osmnácti, kdy hojně obrážel diskotéky, ale naopak do tanečních nezavítal nikdy. „Jak mám udělat čtyři stejné kroky po sobě, tak rostu. Potřebuju svobodu.“ Vyučený automechanik, který dva roky pracoval jako bachař v brněnské věznici, nejprve sbíral zkušenosti v taneční skupině Béčko, ale moc ho to nezaujalo, prý i kvůli tomu, že skupinu vedla žena. „Co si budeme povídat,“ povídá rozšafně, „bez bab to v životě nejde, ale ženská má jiné vidění než chlap. Borci si dokážou vynadat, zmlátit se, ale za hodinu už spolu zase trénujou. To baby nezvládnou.“
V roce 1995 založil skupinu Mighty Shake zaměřenou na street dance a show dance. Zpočátku trénovali v polorozpadlém domě bez topení. „Ale elektrika, abychom mohli zapnout kazeťák, tam byla. To bylo hlavní.“ Za čtrnáct let existence prošlo Mighty Shake na pět set tanečníků a na kontě má desítky medailí ze soutěží včetně streetdanceového mistrovství světa. Michal Holý soutěže dělí na dvě skupiny – pro tanečníky a pro normální publikum. „Vás asi nebude zajímat, jestli rukou udělám tohle (předvede plynulou ladnou vlnu), nebo tohle (ukáže trhavý robotický pohyb), toho si všimnou jen tanečníci. Je to trochu stupidní, ale my se v tom vyžíváme,“ směje se. Skupina, která nejčastěji vystupuje na různých komerčních akcích, má za sebou několik zahraničních zkušeností. „Tancovali jsme na zahraničních fesťácích, v Avignonu nebo v PontSaint-Esprit. Vždycky se na nás přišlo podívat kolem sedmi set lidí.“
Za největší úspěch ale považuje projekt Mighty Imagination, který měl premiéru loni v říjnu v brněnské Hale Vodova a zatím na další reprízy čeká. Michal Holý by ho rád vypustil za hranice republiky – rozesílá DVD se záznamem představení do uměleckých agentur a doufá, že se dveře do světa otevřou.
Mighty Imagination je devadesátiminutová taneční show spojující prvky sci-fi a fantasy. „Mně se příčí stokrát omleté varianty na Romea a Julii,“ ušklíbá se Michal. Jeho soubor tančí na téma zrození vesmíru a ukazuje vývoj naší civilizace od vzniku života k umělé inteligenci. „Měl jsem radost, když mi kámoš říkal, že si tancování skoro nepamatuje, protože má plnou hlavu myšlenek, které ho přitom napadaly.“ Futuristickou atmosféru navodí hned úvodní scéna tance robotů anebo část inspirovaná kultovním Matrixem. „Nechtěl jsem udělat taneční variantu filmu, ale úplně jinou věc, která v kvalitě dosáhne úrovně toho filmu, ne-li ji překročí,“ říká poněkud odvážně.
Na projekt se mu podařilo získat grant EU a přizval tanečníky z Rakouska. Přesto řada věcí pořád vzniká svépomocí v obci Zastávce. Hudbu složil člen skupiny, kulisy pomohl vytvořit tatínek jednoho z tanečníků, kostýmy robotů se šily takřka na koleně. „Jejich součásti jsme vyřezávali v garáži, celkem dva tisíce šest set dílů! Každý hotový kousek se nahřál a vytvaroval přesně podle těla konkrétního tanečníka.“
Součástí Michalovy životní filozofie je zůstat v Zastávce. „Za naše úspěchy může síla kolektivu. Jsme tady lidi z malých vesnic a městeček, Zbraslavi, Velké Bíteše, Veverské Bítýšky, Ivančic, Zbýšova, Rosic... I když mají tanečníci tituly ze soutěží, jsou skromní, ne jako v Brně nebo velkých městech.“
Letos chce Michal Holý uvést show inspirovanou myšlenkami Einsteina, Picassa a Dalího. „Představením bude prolínat symbol kostky a zrcadla,“ nadšeně mi popisuje optické klamy a taneční nápady, jež se mu honí hlavou. Kluci z jeho týmu se smějí: „Takhle on vypráví pořád.“ A převlékají se do širokých tepláků a triček plandajících po kolena. Decibely zaduní, až se okenní tabulky roztřesou, a partička týpků jaksi ledabyle vystřihne číslo, se kterým by z fleku mohli na MTV.
O autorovi| Marie Frajtová, redaktorka týdeníku Instinkt
