Styl české ulice se proměňuje, ale bohužel se nedá říct, že vždy k lepšímu. Někteří jedinci si stále ještě nezvykli, že ve městě se nenosí boty určené na běhání a záplatované kalhoty, tzv. rejoicky. Kolik už bylo popsáno papíru o tom, že sportovní styl se hodí do fitnessu a ne do městských ulic? Všechno marné! Ano, jsou i městští šviháci, kteří se dokážou oblékat elegantně, ale i těm se občas stane, že svůj dokonalý vzhled dokonale pokazí jedním detailem. Jakým? Takovým, který dokáže zkazit rande. Ukaž tašku!
Nedávno mě balil jeden chlapík. A protože to bylo online, musel splnit základní podmínku pro uskutečnění kontaktu – poslat fotku. Byl to přesně ten typ člověka, u kterého zapomenete, jak vypadá, půl vteřiny poté, co vám zmizí z dohledu. Tričko, tříčtvrteční letní kalhoty a obuv evidentně upřednostňující funkčnost před stylem. Vkus postrádal, ale budiž, psali jsme si dál. Jenže pak to přišlo.
Zvuk doprovázející příchozí zprávu oznámil druhou fotku. Jeden bleskurychlý pohyb prstem na touchpadu mého Macu a já viděl tu věc, kterou měl svěšenou z pravého ramene dolů a omotanou kolem trupu. Doufal jsem, že čas bude milosrdný a já zapomenu, ale pořád vidím před očima ten khaki chlebník s vygravírovaným logem LV, výrazným štepováním po stranách a s koženou přezkou. Zíral jsem na to a nedokázal se rozhodnout, jestli je horší fakt, že je to s největší pravděpodobností levný padělek, nebo ona mizivá šance, že by snad ta ošklivá věc mohla být pravá. Stejné pocity zoufalství mívám, když zahlédnu pány nosit kabelky nejen od LV, ale také od firem Gucci, Prada, Emporio Armani a už i často imitovaný Diesel.
Banální příhoda, která mě donutila zamyslet se nad tím, proč se někteří muži dobrovolně diskvalifikují ze skupiny přitažlivých tím, že si pořídí naprosto příšernou tašku, která z nich navíc ještě udělá hlupáky, protože je přece na první pohled jasné, že originál od té světoznámé značky je nad jejich finanční možnosti. Žijí snad v nešťastném bludu, že kabelky, kabelušky, torny a žebradla všech velikostí, barev, dezénů a značek, které tak rádi nosí naši fotbaloví reprezentanti, jsou znamením luxusu, okázalého chlapáctví a vstupenkou do lepší společnosti?
Těžko říct, odkud tento trend přišel. Dovedu si představit, že za vším stojí praktická potřeba vtisknout muži do ruky či na bedra užitečný předmět, do kterého vloží vše, bez čeho nemůže úspěšně absolvovat den. Kam totiž schovat všechny tři mobily, minipočítače, několik nabíječek, diář, parfém, propisku, klíče od vozů a bytů, pouzdro na brýle, krabičku kondomů a pouzdro na jointa?
Móda malých tašek ale není nová. Když občas zahlédnu v novinách fotku některého z dnešních fotbalových idolů, kteří se rekrutují z českých luhů a hájů, neubráním se vzpomínce na dobu, kdy jsem byl malý a potkával jsem na ulici muže, kteří vlastnili onu malou tašku, známou jako „buzertaška“ (uzávám, že tento výraz není zrovna korektní, ale tomuhle typu tašek se tak opravdu říkalo!). Tedy, přesněji řečeno, velmi těžko identifikovatelný předmět, který tvarem a užitím od nepaměti lavíruje mezi žákovským penálem do školy, deskami na sešit, pouzdrem na zubní pastu a sáčkem na cvičky.
„Buzertaška“ měla několik poznávacích znamení. Základním znakem, mnohdy spíše diagnózou, byl nositel, většinou lehce rozšafný čtyřicátník v obtažených kalhotách, to abychom všichni věděli, s kým máme tu čest, rozhalenou košilí a šviháckým knírkem. Pak to byl zip. Takový, který obepínal většinu taštičky, aby byla co nejlépe a doširoka otvíratelná. Zdaleka nejdůležitějším poznávacím znamením ale navždy zůstane poutko. Ta magická věc, díky které nositel dokázal vyčarovat divotvorné efekty a „buzertaškou“ pohazovat, otáčet, laškovně vyladit poponášení do rytmu chůze a vyvolávat tak tichou závist a obdiv méně šťastných kolemjdoucích. A pocit nevolnosti u nás normálních. Víte, co je nejhorší? Že jsou tyto tašky pořád k vidění na českých ulicích.
Chlapi, neblbněte...
A tak si dovoluji radit, i když jsem si vědom, že nedosahuji kvalit módní policistky Františky Čížkové, chlapi, neblbněte. Zahoďte kabelky! Sluší vám sportovní a praktické batohy Dakine, Adidas, Fred Perry, vojenské tašky z režného plátna – nejlepší od All Saints, zašlá useň s patinou, ve funkčním tvaru – třeba G-Star, designově charakteristické tašky a kabely Paul Smith nebo jenom obyčejná sportovní kabela, do které si naházíte tenisky a boxerské rukavice. Jste-li konzervativní kravaťák, je tu stále ještě k dispozici Dunhill, Ermenegildo Zegna, Ettinger, Lambertson Truex Brown, Tod’s. Kabelky nechte ženám! I kdyby ta vaše měla kdovíjaké logo.
***
Proč se někteří muži diskvalifikují ze skupiny přitažlivých tím, že si pořídí naprosto příšernou tašku?
„Buzertaška“ měla několik poznávacích znamení: základním znakem byl její majitel. Často s knírkem.
