Do Čech jezdí světoznámá mezzosopranistka zřídka.
Jejím domovem je už dvaadvacet let Německo, kam odjela, když ji Národní divadlo odmítlo s argumentem, že „moc talentu nepobrala“.
Od té doby pokořila snad všechny prestižní světové koncertní síně včetně londýnské Covent Garden a newyorské Carnegie Hall. Nakonec se vrátila i do toho Národního - Jozef Bednárik ji uvedl jako Carmen a za tuto roli dostala v roce 1999 cenu Thálie.
Minulou sobotu zazpívala na Hradě pro Lívii Klausovou a zahájila tak tradici, kterou bude v každém roce naplňovat svým recitálem některý vynikající český interpret. „Říkala jsem si, proč bych pro paní Klausovou nezazpívala? Měla jsem na výběr, co uvedu, nechtěli po mě žádné show s lipicánama, a navíc vím, že paní Klausová klasice rozumí.“
K smrti nudné stupnice
Dagmar Pecková se narodila 4. dubna 1961 v Medlešicích u Chrudimi. Rodiče se snažili, aby z ní něco bylo, a tak ji přivedli ke klavíru. Cvičit stupnice ji však k smrti nudilo. „Tatínek mě občas honil kolem klavíru s bičem, ale stejně to nebylo nic platné,“ směje se. Nakonec z klavíru zběhla a vrhla se na zpěv. K němu ji přivedla maminka.
„Moje maminka byla blázen do opery. Tehdy jsme neměli na vesnici žádnou zábavu, byli jsme poměrně chudí a jediné povyražení bylo, když jsme si každé nedělní poledne pustili v rádiu operní árie. Maminka si je nahlas prozpěvovala a asi mě tím nakazila,“ vypráví zpěvačka.
Moji Němci mi rozumí
Na konzervatoř ji vzali až napodruhé, ale už během studií byla sólistkou operety v Plzni a v Hudebním divadle v Karlíně. Po absolutoriu začala kariéru v tehdejším východním Německu, v drážďanské Semperoper, kam se po dvaceti letech vrátila hostovat v Salome pod taktovkou světoznámého dirigenta Kenta Nagana.
V roce 1988 se stala sólistkou Státní opery v Berlíně. Dnes je častým hostem předních evropských operních scén v Londýně, Vídni, Oslu, Madridu, Frankfurtu, Curychu, Mnichově, Liverpoolu i Tel Avivu. Nejčastěji zpívá Mahlera, Janáčka, Mozarta, ale také Ebena, Strausse a Martinů. Je jednou z nejlepších interpretek hudby raného 20. století. S tím, jak ale stoupala její hvězda v kariéře, v osobním životě se propadala až na dno.
První dítě v šestatřiceti
S prvním manželem, hudebním publicistou Jiřím Vejvodou, se rozvedla. Až v šestatřiceti čekala své první dítě. Když byla v pátém měsíci těhotenství se synem Theodorem, zemřela jí maminka a krátce na to od ní odešel otec dítěte, violoncellista Aleš Kaspřík.
Zlom přišel až v okamžiku, kdy poznala svého nynějšího manžela, německého hudebníka Klause Schiessera. S ním si pořídila druhého potomka, dceru Dorotheu, která se jí narodila ve čtyřiceti letech. Prý se občas cítí jako Matka pluku, a kdyby byla mladší, rodila by další děti. Tak ji těhotenství bavilo. Dagmar Pecková je známá kritička komercionalizace klasické hudby. „Mě fakt strašně štve, když vidím, jak se dnes ze všeho dělá byznys. Jak se každý chce rychle dostat do balíku. Lidi jsou tak zblblí, pořád někam spěchají. Kdo si dneska najde čas zaposlouchat se do předehry z Wagnerova Prstenu?“ ptá se a hned si odpovídá. „Nikdo. Až teprve, když onemocníte nebo se vám stane nějaký životní průšvih, pak hledáte, co vás z toho dostane, a objevíte, že existuje i jiná hudba než ta, co se line z rádia.“
Momentálně studuje Ortrud z Wagnerova Lohengrina pro operu v Braunschweigu, Herodias ve Straussově Salomé pro Turín v Itálii a Schönbergovu operu Erwartung pro Pražské jaro.
Do České republiky se opět chystá v listopadu a prosinci, kde s dirigentem Vojtěchem Spurným uvede koncerty z Händlových, Gluckových a Haydnových árií.
