Jinak to ale s auty moc nepřehání. „Auta nemám moc rád, kromě veteránů“, říká Jan Němeček. „Auto by mělo hlavně sloužit. Forma není důležitá, ale chci, aby bylo milé.“ Dnes jezdí velkoprostorovou Mazdou MPV s dvoulitrovým benzinovým motorem, dříve měl vůz podobného druhu, Pontiac Trans Sport. Podle něj „citově zabarvenější“ auto, kterému pro jeho typickou siluetu říkal „šipka“. Měl dvě, ta druhá byla prokletě poruchová. K Pontiacu se dostal přes škodovky, žigulíka, Avii a Fiat Tipo.
Podle Michala Froňka vášeň k autům znamená emotivní vztah k hmotné kultuře, kusu materiálu. Jako designér dá na estetickou stránku, ale obdivuje techniku Subaru, motoryBMW a dnes jezdí v kombi Saab 9-5. K němu se dostal přes Saab 900 Turbo a velký americký Chrysler Saratoga. Největší dobrodružství si ale užil s autem rodičů, kteří v sedmdesátých letech podnikali dlouhé cesty se Škodou 1000 MB. Sám dříve jezdil Tatrou 603.
Přes pragmatický vztah k autům má Jan Němeček i vůz snů: „Jediné auto, které bych opravdu chtěl, je Jaguar E-Type. Kupé.“ I Michal Froněk má dobrý vkus: „DeTomaso Pantera, Lamborghini Miura, líbí se mi estetika Porsche 911,“ vyjmenovává. Jeho favorit je ale opět český: Tatra 87.
