V hlavním městě smí podle údajů magistrátu jezdit s taxíkem 5263 řidičů. Z tohoto počtu je 3219 registrováno přímo v Praze, ostatní jsou mimopražští řidiči, kteří složili povinnou zkoušku z pražského místopisu. Například v roce 1994 v Praze ale jezdilo asi šest až sedm tisíc taxikářů, k dispozici měli 486 stanovišť. Nyní je v metropoli jen 49 oficiálních stanovišť označených nápisem Fair Place, na kterých je celkem 159 stání. Magistrát taxikářům ukládá, jak má jejich automobil vypadat a jak se mají chovat. Pro všechny taxikáře na území Prahy rovněž platí, že nesmí jezdit za více než 28 korun za kilometr. Taxikáři si smí účtovat maximálně šest korun za minutu čekání, přičemž čekáním se rozumí i stání v hustém provozu, a 40 korun jako nástupní cenu. Ne všichni řidiči ale maximální cenu dodržují, někteří jezdí i za 90 korun za kilometr.
Pavel Jelínek, předseda Odborového sdružení Taxi Praha a zástupce společnosti Euro taxi Praha, například tvrdí, že „jezdit za stanovenou cenu je pro taxikáře prodělečné“. Magistrát ale systém stanovišť ani maximální cenu měnit nechce.
Pro všechny taxikáře, kteří chtějí využívat tzv. Fair Place, platí od ledna přísnější podmínky. Jejich vozidla smí být pouze žluté barvy, musí mít klimatizaci a od první registrace vozidla nesmí uplynout více než osm let. Městská vyhláška rovněž stanovuje, že automobily taxislužeb musí být čisté, minimálně čtyřmístné a musí se jednat o vozidlo alespoň nižší střední třídy. Magistrát ukládá řidičům také to, jak musí být oblečeni. Zakazuje jim nosit sportovní oblečení, krátké kalhoty a trička s výrazným logem. Řidiči rovněž nesmějí na stanovišti kouřit, parkovat výfukem k chodníku a provádět na stanovišti jakoukoliv údržbu auta.
***
Městská vyhláška stanoví, že automobily taxislužeb musejí být čisté a minimálně čtyřmístné
