ASIJSKÝ DIÁŘ
Na první pohled to tak sice nevypadá, ale Tchaj-pej má víc zahrad než leckterá jiná přelidněná metropole. Člověk je ale neuvidí, dokud se nerozhlédne z některé výškové budovy. Potom objeví nový svět - střechy pokryté bizarními domečky obklopenými zelení, kde lidé ve stínu stromů odpočívají v houpacích křeslech, pěstují zeleninu, věší prádlo nebo se osvěžují v bazéncích. Až do devadesátých let se v Tchaj-peji v souladu se stavebním zákonem stavěly pouze čtyřpatrové obytné domy s jedním bytem v posledním patře. Majitelé těchto bytů vycítili příležitost a na střechách ilegálně vystavěli další přístřešky, jejichž okolí přeměnili v zahrady. V těch se někteří začali scházet na čaj či grilování nebo ke hře s čínskými kameny, jiní v nich vystavěli pergoly nebo přišli s chovem poštovních holubů. Ke „starousedlíkům“ se v posledních letech přidávají také studenti a cizinci. Nájem je levnější, navíc domeček s terasou představuje víc volného prostoru než stejně drahý pokojík.
Nájmy i ceny nemovitostí se v Tchaj-peji stejně jako v dalších asijských velkoměstech vyšplhaly na nesnesitelnou úroveň. Za osm tisíc měsíčně se tak člověku dostane pokojík o čtyřech metrech čtverečních a dvoupokojové byty s nájmy pod 20 000 jsou výjimkou, a to i mimo centrum města. Pokud jde navíc o byt v novější vysokopodlažní budově, zpravidla se ještě měsíčně připlácí na jakéhosi „domovníka“, který v přízemí střeží v kukani hlavní vchod a připomíná recepčního v hotelu. Majitelé bytů ve starších domech se zase před krádežemi chrání zamřížováním oken, takže některé části Tchaj-peje vypadají jako vězeňské zóny.
Cena domů a bytů na Tchaj-wanu v posledních čtyřech letech podle analytiků vzrostla o 40 až 60 procent. Starší třípokojový byt tak vyjde nejméně na šest milionů. Někteří podnikavci situaci řeší tím, že koupený byt rozkouskují do pěti či šesti kamrlíků se společnou chodbou a vstupními dveřmi, a ty potom pronajímají studentům. Investice se jim tak rychle vrátí.
Zejména pro mladé páry ale zůstává koupě bytu, byť na hypotéku, nedosažitelným snem. Snad proto se na Tchaj-wanu stejně jako v Japonsku či Jižní Koreji tolik ujala móda luxusních motelů. Na Tchaj-wanu je dokonce v knihkupectvích k dostání katalog těch nejlepších na celém ostrově, a ty skutečně nejvyhlášenější mívají o víkendech či svátcích plno. Motely jsou vlastně soustavou řadových domků s vlastními garážemi, a tak se páry alespoň na jednu noc nebo několik hodin (podle toho, kolik si zaplatí) můžou oddávat iluzi, že mají vlastní dům, ohromnou koupelnu, postel s nebesy a třeba i bazén.
O autorovi| Klára Tylová, dopisovatelka LN, Tchaj-wan
