Obal prodává. A nejen obal, u knihy také titul. Nakladatelství Havran právě vydalo antologii současné italské prózy a dramatu Hořký život... Při pročítání medailonů se brzy stane nápadné, jaké tituly současní italští autoři pro své knihy užívají: Povídačka roznašeče nákazy; Smetanový vlak; Techniky svádění; Ne nyní, ne zde; Uleželá ošklivka; O tom, proč dikobrazi přecházejí silnici; Velký cirkus povalečů; Jack Frusciante odešel od skupiny; Každopádně žádné výčitky; Kam jede ten veselý vlak; Největší mrtvá ryba v Lombardii; Jmenuju se Roberta, je mi 40, vydělávám 250 euro měsíčně; Už se mi o vás všech zdálo; Střet civilizace o výtah na piazza Vittorio...
Takové tituly jistě zaujmou a člověk by knihu v obchodě minimálně prolistoval. Nelze samozřejmě vyloučit, že jde o klamavý trik, jenž má přitáhnout k dílu, které si třeba svou kvalitou ani pozornost nezaslouží... Třeba. Ale také se zdá, že ve schopnosti zaujmout titulem čeští autoři značně zaostávají. Nebo takovou povrchní hru odmítají hrát?
Stačí si zopakovat prozaické vítěze cen Magnesia Litera: Hastrman, O rodičích a dětech, Zvlčení, Možná že odcházíme, Selský baroko, Peníze od Hitlera, což z hlediska atraktivnosti tedy žádný pohárový výběr není. Leda by byly tyto tituly nabízeny ve výhodných balíčcích jako Zvlčení hastrmana či Selský baroko za peníze od Hitlera. Tuto disproporci poněkud vyrovnává pouze letos vydaný povídkový debut Stanislava Berana Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa...
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
