* LN Na co potřebuje výrobce počítačových čipů antropoložku?
Intel je výrobce čipů, to je pravda, ale dělá mnohem více věcí než jen čipy. Jejich byznys je mnohem komplikovanější. Myslím, že důvod, proč zaměstnávají hned celý tým antropologů, je ten, že potřebují vědět, kde jejich technologie skončí.
* LN První doporučení, které jste Intelu dala, bylo vyrábět nejen menší a levnější čipy, ale hlavně čipy s co nejmenší spotřebou energie. Co vás k tomu vedlo?
Je to hned několik důvodů. V té době jsem pro Intel pracovala již rok a měla jsem za sebou několik dlouhodobých pobytů v Asii. Z těch vzešlo pár zásadních poznatků. Jedním z nich byl fakt, že elektřina v této části světa není takovou konstantou jako v západní Evropě. I v Austrálii jsou dodávky elektřiny trochu nespolehlivé a v Asii ještě více. Také jsem poznala, že elektřina je pro ně drahá a že se velmi obávají vysokých účtů za elektřinu.
* LN Často mluvíte o tom, že vaší prací v Intelu je ovlivnit vývoj nových technologií tak, aby zlepšily život lidí. Jde skutečně o zlepšení života, nebo jde spíš o to, najít způsob, jak lidi přesvědčit o tom, že jim technologie život zlepší?
V Intelu nezůstávám proto, že bych si myslela, že dělají špatné věci nebo špatná rozhodnutí. Pro mě znamená zlepšovat život lidí třeba i to, že firmy nebudou vyrábět přístroje, které jsou velmi náročné ať již na energie nebo na čas. Jde o to, nevyrábět technologii, která není uživatelsky příjemná, intuitivní.
* LN Takže zlepšovat život lidí pomocí technologií v zásadě znamená dodávat jim věci, které jim život příliš nezkomplikují.
O roli antropologů v byznyse se traduje mnoho legend. Jednou z nich je ta o Xeroxu a antropoložce, která řekla: „Pomůže velké zelené tlačítko.“ Je to ale mnohem složitější. Jednou z prvních amerických antropoložek je Ruth Benedictová, která tvrdila, že jedním z úkolů antropologie je zajistit, aby byly technologie pro lidi bezpečné. Mně se tento přístup líbí. Zlepšit život člověka pomocí technologie může znít naivně, ale zajistit, aby technologie lidský život nezhoršila, je realistické.
* LN Jak moc mění život lidí nové komunikační kanály? Mění třeba Facebook život k dobrému?
Nevím, jestli chci zajít tak daleko, abych hodnotila, zda je to pozitivní změna. Ale je pravda, že pokaždé, když přišla nová technologie, objevily se obavy z toho, jak ovlivní sociální interakci. Když se do bytů začala zavádět elektřina, objevily se obavy, že lidé s elektřinou budou stále doma a přestanou komunikovat s ostatními. Navíc elektřina měla být údajně velmi nebezpečná pro ženy a děti, protože s rozsvícenými světly na ně bude vidět a budou snadným terčem zločinců a násilníků. To zní až podezřele podobně, jako když dnes mluvíme o internetu.
* LN Ale to je pravda jen částečně. Statistiky ukazují, že v porovnání s padesátými lety jsou nyní komunity v Americe méně aktivní.
To ale hodně záleží na typu komunity, rase a třídě. Když vezmete toto v úvahu, pak data nejsou tak jednoznačná. Je příliš jednoduché říct, všichni jsou na Facebooku, a nikdo se s nikým nebaví tváří v tvář. Běžte do jakékoli kavárny v Evropě a uvidíte, kolik je tam lidí.
* LN Ano, ale většinou tam sedí a ťukají něco do telefonu či počítače.
Věřím, že za pět let to tak nebude.
* LN To je možné. Je to vůbec špatně, že si lidé místo mluvení píší?
To je zajímavá otázka, ale odpověď neznám. Otázka, kterou si kladu já, zní: Bude se za pět let tato skupinka lidí chovat stejně? Jsem přesvědčena, že ne. U sociálních sítí mě nejvíce zajímá, kdo je používá. Nejrychleji rostoucí skupina lidí na Facebooku jsou padesátníci a šedesátníci. Skupina nejrychleji opouštějící Facebook jsou dvacátníci. Čím více starších lidí se objevuje na sociálních sítích, tím jsou pro mladé lidi méně zajímavé. Přesunou se k další věci, která nás starší bude děsit ještě více.
