TURÍN Jsem naprosto spokojený, dřív to byly jiné časy, usmíval se čtyřiatřicetiletý Roman Šebrle po skončení sedmiboje.
„Mně se povedla příprava tak do ledna a věděl jsem, že tam něco zůstalo,“ prohlásil krátce předtím, než mu medaili na slavnostním ceremoniálu předal jeho manažer Robert Změlík, vítěz desetiboje na OH v Barceloně.
Šebrle začal dvoudenní soutěž opatrně, aby si nezranil nedávno doléčený stehenní sval. Čas 7,17 sekundy v úvodním běhu na 60 metrů tomu odpovídal.
„Nemůžu běhat rychle po takovém tréninkovém výpadku,“ řekl. Do dálky skočil 772 cm, což ho uspokojilo, takže poslední pokus ani neabsolvoval.
„Ten skok se mi povedl, o moc dál jsem nebyl schopen skočit.“
Na třetí místo se poprvé posunul po kouli, která pro něj byla asi největším zklamáním. Vrh do vzdálenosti 15,14 metru ho rozlítil.
„Ztratil jsem tam 60 bodů,“ láteřil Šebrle. O to víc ho mohl mrzet po skončení desetiboje, neboť za druhým Kasjanovem zaostal v celkovém součtu o 63 bodů.
Výška? Dobrá práce Ve výšce se Šebrle vytáhl a výkonem 209 cm si spravil chuť. „To byla dobrá práce, jen škoda, že jsem nedal 212,“ uvedl. Po prvním dnu byl třetí se ztrátou 138 bodů na vedoucího Pahapilla, který v podstatě rozhodl o svém vítězství už v úvodních čtyřech disciplínách.
I na začátku druhého dne český vícebojař potvrdil, že rychlostně na tom není dobře a po výkonu 8,24 sekundy v běhu na 60 metrů překážek definitivně přišel o možnost Estonce ještě potrápit.
Navíc si zkomplikoval boj o medaili: „Vůbec nejsem kvůli tomu zranění vyběhaný, prostě to nešlo,“ krčil rameny, i když si věřil na čas zhruba o 15 setin rychlejší.
„Rozhodne tyč,“ tvrdil už po prvním dnu a na jeho slova došlo. Napotřetí se zachránil výšce na 490 cm a nakonec skočil po dvou letech v závodě pět metrů, čímž se vrátil i do boje o stříbro. „Tam jsem to zachránil,“ pronesl racionálně.
Vzávěrečném kilometru s Kasjanovem o tři sekundy prohrál a zůstal třetí. Boj o stříbro prý ale vzdal hned po startu, neboť Ukrajinec vyrazil rychle, a Šebrle se soustředil už jen na udržení bronzu.
