„Čekala jsem, že to jednou skončí a budu zase jenom trénovat, ale ono ne. Když po tréninku jedete otevírat fyzioterapeutické centrum, nebo spěcháte do sportovní školy... Je toho docela dost,“ říká oštěpařka Barbora Špotáková, byť stále dobře naladěná a usměvavá.
Ze středu Prahy, kde bydlí, jezdívala na Julisku na kole. Zdálo se jí, že na schodech vedoucích do metra ztrácí čas, a také to byla její forma protestu. „Vadilo mi, že lidé jezdí do práce auty.“ Na kole po Praze? Už ne Jenže na kole ji prý letos neuvidíte. Alespoň v Praze ne.
„Před olympiádou nechci riskovat zranění. Takže většinou jezdím autem. Na protesty už nemám čas a energii. Člověk se mění, semele ho to. A beztak stíhám jen tak tak. Ve škole jsem dělala zkoušky z kontaminace a remedializace, pak hnala na vyhlášení Sportovce Jablonecka... Připadá mi, že teď život nežiju, teď ho krájím, abych stihla všechno,“ přiznává šestadvacetiletá rodačka z Jablonce, budoucí expertka v oboru životní prostředí.
Při slovech o začínající zimní sezoně pookřeje. Do haly se sice se svou disciplínou nevejde, přesto se na závodech pod střechou představí. Už o víkendu ji čeká na přeboru Prahy start na 60 metrů překážek.
„Je to zpestření dlouhé zimní přípravy, loni jsem si na překážkách udělala osobák 8,68. Takže bych to ráda vylepšila,“ plánuje bývalá vícebojařka. Kouč Rudolf Černý by ji rád viděl také na dvoustovce a ve vrhu koulí. „Jenže do koule se mi vůbec nechce, nebaví mě. Zato překážky, to je mazec! Sedíš v blocích, pak ti za zadkem vystřelí a musíš běžet. Zkrátka adrenalin,“ těší se.
A co příprava v Jižní Africe, kam v zimě často míří špičkoví atleti? Tam se Špotákové nechce.
Budoucí šampionka nepoznala legendu „Byla jsem tam jednou, v roce 2003 jako začínající oštěpařka, a sezona mi pak nevyšla. Zato jsem tam zažila obrovský trapas. U posilovny jsem studovala kinogramy oštěpařů, které mi ukázal Honza Železný, a jedna starší dáma kolem padesátky se mě zeptala, kolik hážu. Povídaly jsme si a já se pak zeptala, jestli taky někdy dělala oštěp, tak mě odvedla k plakátu na stěně. Byla to bývalá světová rekordmanka Fatima Whitbreadová. Všichni kolem ji znali, jenom já ne! Honza Železný se řehtal až do večera,“ dává k dobrému.
Na pivo k Pinkasům stačila v poslední době zajít jen jednou. „Po vyhlášení Sportovce roku jsme tam zašli s přítelem Lukášem a kamarády, ale končili jsme už ve tři. Byla jsem utahaná, den předtím jsem se vrátila z Kanárů ve dvě v noci. Prostě – nestíhám!“ směje se.
