Farsíová materiál nesbírala v tajnosti, film zachycuje její rozhovory s lidmi. Množství záběrů pak půl roku zpracovávala a na světě je film zrnící jenom místy. Snímek Teherán bez povolení (Tehran bedúne modžavez) tento týden zhlédli diváci na dubajském filmovém festivalu.
Nepřítomnost kamery přinesla určité výhody, jelikož lidé neměli před mobilním telefonem zábrany, jak je před kamerou běžné. „Je to banální technika, ale poskytuje větší soukromí, lidé před telefonem víc mluví. Kamera vždy trochu zastraší, lidi se musejí nechat nalíčit, svítí na ně světla, takže mezi filmařem a těmi, kdo jsou před kamerou, vzniká odstup. Tady se ho podařilo zredukovat na minimum,“ řekla Farsíová.
V Íránu se letos kamery v mobilních telefonech osvědčily i v jiných případech. Úřady v době protivládních demonstrací omezovaly práci novinářů, takže informace a záběry z místa se do světa dostávaly jedině díky mobilům. Farsíová se názorově řadí k těm, kdo žádají reformy. Z Íránu odešla před 19 lety a nyní žije ve Francii. Se svými „herci“ hovořila o stavu íránské společnosti a získala tak aspoň částečně odpověď na to, proč se Íránci vydali po volbách do ulic. Jednotlivé záběry filmu sjednocuje hudba populárního, leč zakázaného rapera Híčkase.
