Česká televize nevykročila do porevoluční doby právě slavně. Ještě celý týden po 17. listopadu se z jejích obrazovek linou tvrdě tendenční zprávy diktované vládnoucí garniturou, zatímco se na náměstích množí transparenty hlásající: „Televize lže, jako když Rudé právo tiskne.“ Zlom nastal 23. listopadu, kdy pod hrozbou stávky zaměstnanců vedení uznalo, že další mlžení nikam nevede, a zpravodajství ČST začalo informovat, co se opravdu v republice děje.
Po zlomu většinou následuje zemětřesení a ani na Kavčích horách na sebe nenechalo dlouho čekat. První náznak nové doby přinesla předvolební kampaň červnových voleb roku 1990. Zákon přidělil každé politické straně čtyři hodiny bezplatného vysílacího času a následující osmdesátihodinový maraton na koleně splácaných klipů diváky doslova otřásl. Ta tam byla bezzubá pohoda přestávek s hrajícími si koťaty.
Z televizních obrazovek během několika měsíců zmizeli redaktoři a hlasatelé, jejichž tváře měli diváci příliš těsně asociované s pětiletkami a bojem proti podlým západním diverzantům. Změnily se názvy a znělky hlavních pořadů a změna fasády čekala i samotné televizní kanály. ČST1 se přerodil ve federální kanál s dynamickým jménem F1 a „dvojka“ se rozdělila na dva národní kanály - český ČTV a slovenský STV. Šachy se jmény programů však pouze zastíraly jalovost programové skladby a diváci večer nadále raději ladili volné či pirátsky odkódované zahraniční kanály na satelitu Astra.
Žánrovou pestrost měl do českého éteru přinést program OK3, který začal vysílat v květnu 1990 na frekvenci přidělené dříve programu sovětské televize. Málo se vědělo, že „OK“ byla zkratka pro otevřený kanál, a přesně v duchu jména se do něj spláchlo vše, co bylo dostupné zdarma na satelitních programech. V proudu zpravodajství, reprízovaných mýdlových oper a pozdně večerní německé soft-erotiky se čas od času objevily příspěvky tuzemské provenience z dílen vznikajících soukromých televizních studií. Ty jako by si dávaly za cíl dokázat, že v nové době je možné úplně všechno. Snad nejkrásnějším příkladem těchto pionýrů nové televizní zábavy byl pořad dobromyslného léčitele Tomáše Pfeiffera, který v pořadu Biotronik působí sálal skrze obrazovky lásku a pozitivní energii. Výsledek byl ve spojení s éterickou hudbou tak bizarně komický, že se divákům opravdu prokazatelně zlepšovala nálada a následovali svého červenolícího guru i poté, co byl jeho pořad stažen po protestu České lékařské komory a přesídlil na právě vzniklou Novu.
Nova, projekt šestice českých a slovenských intelektuálů vedených Vladimírem Železným, slibovala divákům moderní komerční, ale zároveň i kulturní televizi pro 21. století. Na kulturu sice nedošlo, ale zahájení vysílání v únoru 1994 řádně zamíchalo stojatými vodami českého éteru. Videopůjčovnám klesly tržby z amerických akčních
Jak jsme žili
filmů, pronikly mezi nás problémy přestárlých teenagerů z Beverly Hills a lidé otrávení politikou vděčně hltali televizní zpravodajství začínající krvavou bouračkou a končící roztomilými zviřátky. Na razantní nástup Novy a vzápětí následující Premiéry (později přejmenované na Primu) nemohla veřejnoprávní televize reagovat jinak než přizpůsobit své vysílání rychle se měnícímu vkusu diváků. Na Kavčích horách v té době vládl systém producentských skupin zavedený ředitelem Ivo Mathém. Z dílny jednotlivých producentů, kteří se těšili značné volnosti při tvorbě programových bloků, vycházely pořady, které dodnes patří k nejlepšímu, co v ČT vzniklo. Zejména tvůrčí skupina Čestmíra Kopeckého dokázala pořady jako byla Šumná města, Bigbít nebo Velmi uvěřitelné příběhy Nově nejen konkurovat, ale prostřednictvím České sody si z ní i dělat legraci (kdo by zapomněl na reportáž Karla Dobrého začínající slovy: „Všude se tu válejí kusy masa!“).
Po vystřídání členů Rady ČT v roce 1997, kdy z ní odešly osobnosti, jako byl Jan Trefulka, Jiří Grygar a Karel Steigerwald, se Mathé dostal do rozporů s jejím novým složením a na jeho postu ho vystřídal mladičký Jakub Puchalský. Ten si ale ve složitém prostředí Kavčích hor nedokázal poradit a jeho následovníci Dušan Chmelíček a Jiří Hodač už jen bezmocně přihlíželi, jak se z televize stává nástroj politického soupeření v éře opoziční smlouvy.
Závěr televizní éry devadesátých let byl nakonec stejně dramatický jako její začátek. Novácký Otec zakladatel Vladimír Železný se rozhádal se svými investory a odstěhoval se na Barrandov a obrazovka České televize v předvečer prvního roku nového století poprvé od srpna 1968 zčernala. O pár dní později se opět rozsvítila, ale už do zcela jiné doby.
Zítra čtěte: Sexuální revoluce
