Ještě v březnu zákaz vysílání pořadu ČT 1 Detektor astrofyzik Jiří Grygar pouze požadoval, v dubnu se již stal tento zákaz skutečností. To je excelentní ukázka lobbingu, uvědomíme-li si, že žijeme v demokratické společnosti s garancí svobodného projevu. Česká televize si však s pozastavením pořadu neví rady, resp. neví, jak jej zdůvodnit, takže produkční pořadu Petr Vachler o pravém důvodu jen spekuluje, a dokonce připouští, že by po jistých úpravách mohl pořad pokračovat. Poslední odvysílaný díl běžel v ČT ještě koncem března, a nejen že debata nad tématem zákazu neskončila, ale právě naopak, teprve se hledá správná formulace problému.
„Skutečná“ věda a pavěda Začal s tím Martin Komárek v březnovém televizním interwiev s Jiřím Grygarem, který jako přední vědec a činovník Českého klubu skeptiků Sisyfos důsledně obhajoval klubový cíl, tedy ochranu veřejnosti před pseudovědou, resp. pavědou. Pořad Detektor podle Grygara obsahuje neověřené, zavádějící a lživé informace s cílem klamat českou veřejnost. Takový typ pořadu do ČT dle skeptiků nepatří, a je dokonce v rozporu se zákonem o České televizi, neboť informace v ní mají být ověřené a objektivní.
Bylo-li ovšem řečeno A, muselo být řečeno i B, tedy to, v čem se liší „skutečná“ věda od pavědy, což je tenký led a v posledku problém filozofický. A tak se mohl divák od Jiřího Grygara dozvědět, že věda je vědou proto, že přináší pravdu, že má věda na zjištění pravdy metody, přičemž nutnou podmínkou, kterou musí tyto metody ctít, je neideologičnost vědecké práce. Jiří Grygar poté varoval, že právě přítomnost ideologie ve vědě způsobila tragédie 20. století.
To je vážné tvrzení, z něhož navíc logicky vyplývá, že pokud věda postupuje podle svých metod správně a není-li ideologická, přináší nám takříkajíc pravdu objektivní, je garantem správného poznání.
A právě na tomto místě je myslím potřeba se proti poněkud militantnímu postoji českých skeptiků, kteří navíc, jak se zdá, významně ovlivňují a kontrolují veřejný diskurz, radikálně ohradit. Ne snad proto, že by byl pořad Detektor vskutku fundovaným názorem, ale proto, že je podobný postoj části českých vědců povážlivě sektářský a dogmatický. Ze stížností, protestů a náplně skeptiků totiž zjevně vyplývá, že má věda na pravdu patent, což je hluboký omyl.
Řada filozofů totiž, za všechny jmenujme Martina Heideggera, již před více než šedesáti lety rozpoznala, že věda, či vědotechnika, je sama ideologií svého druhu, a nemůže nebýt. Způsob, jakým se vědec táže, a způsob, jakým „dobývá“ z přírody i společnosti odpovědi, je vždy subjektivní, vždy něčemu slouží, vždy jej předchází nějaký skrytý účel a způsob myšlení. Zastaralá představa vědy coby čistého poznání je fikcí, a ne náhodou se kataklyzmata 20. století také přisuzují nikoli jen zneužití vědy, která se v rukách ideologických šílenců proměňuje ve smrtící stroj, ale i vědotechnickému myšlení samému.
Paradoxně to dnes platí dvojnásob, neboť je základní výzkum masivně redukován, naopak se preferuje výzkum aplikovaný, věda si má na sebe vydělávat, jde především o její technické aplikace v podobě tržního artiklu.
Z postojů části české vědecké obce vyplývá, že trpí představou, že je vývoj vědeckého myšlení jaksi vědecky zákonitý, což je ovšem jen další fikce, na kterou Heidegger reaguje myšlenkou, že pravá existence člověka je mnohem více založena „básnicky“ a že vědotechnické vnímání světa radikálně omezuje duchovní a niternou dimenzi.
Z pochopitelných důvodů nelze na půdě denního tisku vést filozofické debaty. Výše zmíněný poukaz však snad dostatečně naznačil, že vlivový zásah českých vědců do instituce České televize má zneklidňující povahu a že může být, v rozporu s míněním skeptiků, ryze ideologické povahy. Obava, že v postmoderním světě převáží relativizace a iracionalita nad kritickým rozumem, je legitimní, situaci však poněkud komplikuje fakt, že věda, omezena především na matematický rozum, je ve svém základu také iracionální.
Pořad Detektor ani jeho autoři si nečiní nárok na fundovanou kritiku vědy ani na filozofické pravdy. Jejich cíl bude evidentně prostší, až je s podivem, že „skutečným“ vědcům stojí za to bombardovat Radu ČT či snad mediální komisi Poslanecké sněmovny atd. stížnostmi, místo toho, aby se zaměřili na serióznost a relevanci mediální scény jako takové, o politickém klamání veřejnosti nemluvě.
Nebezpečí tzv. seriózní vědy spočívá právě v samozřejmosti, s jakou ji přijímáme. Pokud pořad Detektor pomůže otázku po zdánlivě neproblematickém postavení vědy pootevřít, splnil více, než si předsevzal.
***
Vlivový zásah českých vědců do instituce České televize má zneklidňující povahu a může být, v rozporu s míněním skeptiků, ryze ideologické povahy
O autorovi| Tomáš Vystrčil, publicista
