BRNO Jako ruská ruleta. Tak s mírným odstupem hodnotí brněnští vědci průběh své letošní expedice za zatměním Slunce. A i když jim počasí tentokrát přálo jen napůl, výsledky jejich práce nakonec opět zřejmě zásadně poodhalí tajemství sluneční koróny.
Vědci z Brna odjeli koncem července za zatměním na různá místa. Pozorování týmů, které mířily do Číny, zcela zhatila zatažená obloha. Větší štěstí, i když s výhradami, měla ta část expedice, která se vydala pozorovat a fotografovat na Marshallovy ostrovy v Tichomoří. Na bývalé atomové střelnici jednoho z nich to sice ještě deset minut před zatměním vypadalo nadějně, o sedm minut později ale naděje expertů zakryl blížící se velký mrak. „Bylo jasné, že se trefí do Slunce,“ popsal vedoucí celé expedice Miloslav Druckmüller z Vysokého učení technického v Brně. „Naštěstí bylo letošní zatmění velmi dlouhé, pro nás pět minut a jedenačtyřicet sekund, takže jsme potřebná data nakonec získali. I když to znamenalo řadu nutných okamžitých úprav v nastavení přístrojů,“ dodal.
Se získanými záběry tak brněnští vědci mohou opět pomocí speciálních matematických metod „seskládat“ vizualizaci sluneční koróny, plynné obálky obklopující Slunce. „Na závěry je ještě brzy,“ míní opatrně Druckmüller. „Spolu s našimi kolegy z univerzity na Havaji jsme ale s pomocí výsledků z minulých pozorování vytvořili teorii, která ukazuje, jak daleko od Slunce ještě lze aplikovat matematické modely postavení na termodynamice. Tedy ty modely, kde figuruje jako veličina teplota. Ta má smysl jen do určité vzdálenosti od Slunce a pokud ji překročíte, dostanete se téměř do prázdného prostoru, kde se částice jako protony, elektrony apod. již téměř nesrážejí. K jejich popisu je potřeba použít nějakou jinou matematickou teorii,“ vysvětlil matematik. Nejde přitom o samoúčelný objev. Stanovení oné hranice mezi korónou a „slunečním větrem“ by mohlo vysvětlit různé paradoxy a jevy, s nimiž si dosud vědci nevěděli rady.
Pozorování na Marshallových ostrovech doprovázely i jiné komplikace. Kvůli kombinaci čtyřicetistupňových denních veder s téměř stoprocentní vlhkostí vzduchu nakonec den před zatměním přestala fungovat kompletní sestava připravených přístrojů. „Zkondenzovala v nich voda. Nepomáhalo ani vysoušení fénem, nakonec jsme vše rozmontovali a přenesli do klimatizované místnosti radiologické observatoře, kde se přístroj vzpamatoval a vše pak bylo v pořádku,“ popsal stresující okamžiky Druckmüller.
Před padesáti lety na ostrově Američané testovali atomové a vodíkové bomby. I když radiace už prý nehrozí, žije tam jen několik desítek lidí. „Jestli tam byl ráj, tak nyní je zcela zničený. Chodí vám tam mráz po zádech a jste rádi, že máte letenku v kapse a můžete se vrátit domů,“ přiblížil brněnský vědec. Náročnost podmínek, finanční náklady i riziko neúspěchu je podle něj důvodem, proč výpravy za zatměním zůstanou hlavně výsadou nadšenců a bláznů.
