Ovace za Mozartův dárek Josefině Duškové Z temperamentní de Niese doslova tryská radost ze zpěvu, takže si záhy získala sympatie v zaplněném, nicméně ne zcela vyprodaném Rudolfinu. Více se jí dařilo v dramatických a subretních polohách, které se zdají být bližší jejímu hlasu i naturelu. Přesvědčivá tak byla její osudem zkoušená Illia z úvodního výstupu v Idomeneovi, ve zcela odlišné výrazové rovině pak šibalsky sebevědomá koketní, vyzývavá Despina, když v opeře Cosi fan tutte zkušeně poučuje, jak zacházet s muži. Blýskla se i v přídavku jako rozlícená Elvíra. Největší ovace právě v Praze sklidila za Mozartův dárek Josefině Duškové, vášnivě pojatou scénu Sbohem, můj krásný plameni.
Ustát bez úhony kariéru dětské hvězdy není snadné; de Niese se podařilo důstojně dospět a nepochybně patří ke světové špičce. Během pražského koncertu se však objevovalo šelestění při snaze o měkčí nasazení v pianu, které postihlo lyričtější čísla, zejména alternativní verzi Zuzančiny árie Al desio di chi t’adora (škoda že programová brožura byla v tomto skoupá na informace). Zatímco výkon Pražské komorní filharmonie na recitálu Magdaleny Kožené budil rozpaky, tentokrát se orchestr mladých muzikantů zaskvěl, a to nejen jako citlivý doprovázeč. Už předehra k Figarově svatbě zahájila ve velice svižném tempu, které má oprávnění, když bylo perfektně zvládnuté v artikulaci, frázování, dynamice i plasticitě nástrojů a skupin. Se stejnou suverenitou a muzikantskou radostí vyzněla i symfonie č. 32 G dur a předehra k Idomeneovi.
Danielle de Niese zpívá Mozarta
Pražská komorní filharmonie Rudolfinum Praha 6. ledna 2010
