Už měsíc se má v prvních ročnících gymnázií a některých dalších středních škol učit jinak než dosud. Školy přestaly být vázány jednotnými osnovami a postupují podle vlastních vzdělávacích plánů, omezených jen celostátně danými výstupy. Někteří lidé to kvitují s povděkem, ale mnozí s pochybnostmi: Budou naše děti umět aspoň to co my?
Třicetiletá češtinářka Markéta Pelcová z pražského Gymnázia Na Zatlance otázku mírně pozměňuje, než na ni odpoví: „Kdyby chtěli rodiče nebo prarodiče vědět, jestli budou naši současní studenti znát všechny spisovatele, které probírali na gymnáziu oni, za sebe bych odpověděla, že pravděpodobně nikoliv.“ Zkus dovyprávět sám, co autor načal Doba, kdy bylo jasné, že jestliže máme říjen, ve všech prvních ročnících se probírají středověké legendy, a jestliže je prosinec, druhé ročníky jsou u Boženy Němcové, minuly. Školám už nikdo neříká, co kdy mají učit, a dokonce ani to, co všechno musejí probrat. Takže není úplně vyloučeno, že se za nějakou dobu setkáme s maturantem, pro kterého budou například Jakub Arbes nebo Vítězslav Hálek neznámými jmény.
Reforma výuky, která postupně startuje, staví totiž znalosti samé až za dovednost je získat a hlavně s nimi pracovat.
Ve skutečnosti nejde o žádný objev. „Tak, jak učím letos, jsem učila už loni. Teď k tomu mám ale víc prostoru, protože nemusím stíhat tolik faktografie jako dřív,“ vysvětluje posun Pelcová, jejíž hodiny literatury jsou v prváku založené nikoliv na jménech spisovatelů, ale na zkoumání příběhů.
„Už jsme si vysvětlili, z čeho se příběh skládá, aby byl příběhem, a teď si to ověřujeme na Dekameronu. Načali jsme pět z jeho vyprávění a studenti si vybírají, na která jsou nejvíc zvědaví. Než je ale dostanou celá, mají za úkol vymyslet, jak by naplnili příslib úvodu oni sami.“ Zdá se, že je to baví, právě tak jako je baví například pořádat mezi sebou anketu na mikrofon a nad nahrávkami uvažovat o rozdílech mezi obecnou a spisovnou češtinou.
„Moji studenti skutečně nebudou znát všechny divadelní hry od Shakespeara ani dílo jiného renesančního dramatika, ale stojím si za tím, že co se letos prváci naučí, bude cennější než variace na telefonní seznam,“ zdůrazňuje češtinářka.
Ptát se dalších učitelů, jestli se jim zrušením celostátních osnov spíš ulevilo, nebo spíš přitížilo, jsme zkoušeli osobně i telefonicky. Výsledek ale nebyl valný. Aspoň pokud měli dotazovaní obavu, že by se jejich jméno mohlo ocitnout v novinách. Teprve když jsme slíbili, že zachováme anonymitu, uvolnili se i skeptici: „Zase se na to jde z opačného konce: hlavně aby to vypadalo dobře na papíře!“ shrnul výhrady k reformě češtinář ze středně velkého města na Moravě a dodal, že o tom, co a jak učit, stejně rozhodují požadavky přijímačkových testů na vysoké školy či nároky připravované jednotné maturity.
Nebyl sám. Někteří se cítí zrušením jednotných osnov zaskočeni a stěžují si na nejednoznačné instrukce. Na internetových stránkách Výzkumného ústavu pedagogického si například jeden učitel stěžuje, že ze závazných dokumentů mu není úplně jasné, zda má od studentů chtít, aby „rozlišili“ charakteristické znaky a projevy osvícenství, nebo aby je „určili a zhodnotili“.
Méně pravěku, víc současnosti Není pochyb, že reforma může znamenat odklon od chronologického pojetí výuky. To třeba v dějepise představuje dost závažný posun. Studenti gymnázií by se měli napříště více než dosud věnovat nejnovějším dějinám. Znalost starších období se předpokládá už ze základní školy.
„Ve skutečnosti není ale dostatečná,“ řekl nám dějepisář Radek Mihulka z Gymnázia Vyškov a prozradil, že v prvním ročníku začíná i nadále pravěkem jako dřív, pokračuje antikou a chce se dostat jen o pár století dál než se svou loňskou třídou, kde končil látku prvního ročníku pátým či šestým stoletím. Aby pak zbylo na ty nové dějiny víc času.
Učitel dějepisu z pražského Gymnázia Na Zatlance Jan Čapek naopak možnost ubrat na pravěku a starověku vítá, protože studenty tahle období podle jeho zkušeností většinou moc nebaví. Nehledě na to, že pravěk a antropologii člověka berou i v přírodopisu. „Trend posilovat moderní dějiny je správný,“ říká, ale zároveň dodává, že debatu o demokracii zahajuje přirozeně antikou.
Odklon od encyklopedických a chronologicky uspořádaných znalostí směrem k hlubšímu zkoumání jednotlivostí není ve světě novinkou. Znají ho v Americe i v mnoha dalších západních zemích.
Středoevropané, kteří s ním přišli do styku třeba jako univerzitní učitelé, si často zoufají nad tím, že studenti neznají ani nejdůležitější světové velikány kultury. Občas se někde (třeba v severských zemích) dokonce diskutuje, jestli by nebylo rozumné trochu té chronologie a encyklopedičnosti do škol vrátit. Nikdo ale nemůže popřít, že dostat se k jádru věcí a obhájit výsledky své práce umějí tamní studenti většinou lépe než naši.
Matematiky míň asi nebude Na soudy, jak se reforma výuky osvědčí, je po šesti týdnech přirozeně brzy. Zatím se zdá, že pokud probíhají změny, tak hlavně v předmětech, jako je dějepis nebo český jazyk. Přitom mnozí studenti by je uvítali třeba i v matematice.
V zásadě má totiž škola nyní větší možnost než dřív rozlišovat třeba míru požadavků. Těm, kdo mají zájem, může poskytnout matematiky víc, těm, kteří se matematiky bojí, méně. Ovšem ne tak, že by druhé skupině zatajila třeba logaritmické funkce. Musí jim o nich dát vědět. Že jsou a jak se s nimi zachází. Nemusí je ale trápit řešením logaritmických rovnic a ušetřený čas pak věnuje rozvíjení jiných dovedností. Je však velmi pravděpodobné, že gymnázia budou mít tendenci poskytovat matematiky všem stejně a některým víc, než všem stejně, a některým míň.
