Beseda se členy antikonfliktního týmu nebo přednáška odborníka na extremistické hnutí zahrnující vysvětlení všech symbolů by měla velký ohlas asi na kterékoli střední škole u nás. Menší zájem by už možná byl o přítomnost na jednání zastupitelstva nebo o pitvu. Na soukromé Střední škole veřejnoprávní TRIVIS je tohle všechno, samozřejmě s výjimkou té pitvy, součástí osnov.
Každý rok maturanti této školy u závěrečné praktické zkoušky volí jeden z deseti reálných, i když pro potřeby zkoušky jen modelových případů a ocitají se tak v roli kriminalisty, záchranáře či úředníka. Řeší složité havárie, násilnou trestnou činnost, povodně.
„Na praktickou část mají naši studenti sedm hodin času. K dispozici mají totéž, co budou mít i v praxi, například zákony nebo internet. Za sedm hodin musí zpracovat kompletní studii, jak v daném případě postupovat. Například u dopravní nehody zajistit místo, bezpečnost nejen všech zúčastněných, ale i ostatních, první pomoc, únik benzinu a dokumentaci,“ popisuje zkoušku ředitel školy Petr Hanzl.
„Při sestavování deseti modelových setů se každoročně inspirujeme případy z praxe, proto jsme tu měli například zřícení domu v Soukenické ulici, záplavy a podobně.“ Na rozdíl od praxe, kdy budou takový případ absolventi TRIVIS řešit pouze z pohledu jedné kompetentní osoby, u maturity musí studii popsat z pozice úředníka, kriminalisty i záchranáře současně. Jejich práci potom právě takoví lidé hodnotí, postupně ji čtou a známkují.
První rok ukáže TRIVIS, soukromou Střední školu veřejnoprávní, najdete v České republice hned v sedmi městech (více na www.trivis.cz/skoly.htm). Pražská škola je z nich nejstarší, založena byla již v roce 1993. Jak z názvu vyplývá, připravuje škola studenty především pro práci ve státní správě, složkách integrovaného záchranného systému a v silových resortech, tedy u policie a v celní nebo vězeňské službě. V kontextu těchto informací překvapí, že polovina studentů téhle školy jsou dívky.
Jaké předměty se vlastně na TRIVIS učí? Kromě všeobecně vzdělávacích, jaké nejdete na většině středních škol, například právo, psychologie, penologie (věda o trestání, výkonu trestu a jeho účincích), veřejný pořádek nebo integrovaný záchranný systém. Právě ten je jistou specializací školy TRIVIS a odlišuje ji například od policejní školy. TRIVIS má na všechny předměty vlastní učebnice a skripta.
Hlásí se sem děti, které na základní škole neměly s prospěchem větší problémy, jsou zpravidla humanitně zaměřené a nemají moc rády matematiku. Té se sice nevyhnou ani na TRIVIS, její hodinová dotace je však mnohem menší než na gymnáziích a nehrozí ani u maturitní zkoušky.
Podle vedení otevírá škola každoročně nové třídy s maximální možnou kapacitou 34 studentů. Hlavní síto přichází až v prvním ročníku, dětem, které učivo nezvládnou, opakování ročníku zpravidla rozmluví, vyšší jsou totiž mnohem těžší. Ve druháku tak ve třídách najdete kolem 25 studentů. „Zkušenost je bohužel taková, že děti ze základních škol se ve valné většině neumějí učit. Proto spolupracujeme s psychologem, který studentům radí, jak se na hodiny připravovat. Současně mají všichni naši učitelé stálé konzultační hodiny,“ říká zástupkyně ředitele Bronislava Svobodová.
Až do průměru 2,0 z osmé a pololetí deváté třídy přijímá škola žáky bez přijímaček. „Přijde nám to spravedlivé, protože kritéria známkování se na školách různí. Kdybychom otevírali jen jednu třídu, byli by v ní pouze žáci s průměrem do 1,4. Do průměru 1,8 se vejdou tři čtvrtiny dětí, které přijímáme,“ dodává Svobodová. V letošním roce škola plánuje otevřít čtyři třídy prvního ročníku.
Podvody netrpíme Kromě padesátiprocentního zastoupení dívek nás překvapil i učitelský sbor. Na škole, která je takto svázána s praxí, by člověk čekal výrazné zastoupení externistů. Tady je to ale naopak, většina vyučujících zde učí na plné úvazky. „S kolegy z praxe spolupracujeme, často k nám chodí, v posledním ročníku se někdy mění i v náboráře. Studenti mají díky nim přehled,“ vysvětluje ředitel.
Jinak je ale TRIVIS normální střední škola, kde se učitelé o své svěřence starají a řeší s nimi běžné problémy dospívání. „Hledíme na morální kredit. Když žák udělá normální průšvih, zamiluje se, blbne, pak ale přijde a řekne, co se stalo, jsme schopni s ním problém řešit a třeba mu umožnit opakování ročníku. Falešné razítko lékaře, které nám jednou student přinesl, ale znamenalo okamžité ukončení školní docházky. Vychováváme tu přece budoucí státní úředníky, policisty, záchranáře,“ vysvětluje ředitel.
Od ostatních humanitně zaměřených škol se tahle liší také svým sportovním zaměřením. Kromě tělesné výchovy a kurzů sebeobrany pořádá během studia čtyři sportovní výcviky: cyklistický, vodácký, lyžařský a v srpnu, před začátkem školy, pro nové studenty úvodní „stmelovací“. Kdo není sportovní typ, nemusí se děsit, výlety jsou nepovinné. Zhruba třetina maturantů pokračuje ve studiu na vysokých školách.
***
První je útok Nabízet maturitu ze sebeobrany je určitě dobrý marketingový tah. Na škole TRIVIS si studenti sebeobranu opravdu mohou přidat jako pátý, nepovinný maturitní předmět, ovšem pouze tehdy, když je doporučí jejich vyučující, JUDr. Zdeněk Náchodský, soudní znalec z oboru kriminalistiky se specializací sebeobrana, služební zákroky a vedení boje zblízka. „U mě začínají všichni na pětce. Přijdou na první hodinu a neumí nic. Teprve během následujících dvou let si známky postupně zlepšují,“ popisuje svou svéráznou metodu, zatímco třeťáci a čtvrťáci a třeťačky a čtvrťačky za ním trénují chvaty, které vídáme v akčních filmech. „To základní, co musí studenti pochopit, je, že sebeobrana je vždy až druhotná. První je útok. Míra útoku určuje míru sebeobrany,“ vysvětluje Zdeněk Náchodský a na žádost ředitele přidává své oblíbené motto: „Vyražený zuby se špatně sbíraj zlomenejma rukama.“
