Terorismus je živnou půdou médií. Cynik by řekl, že je jejich krví. Stačí i nezdařený pokus o útok a tvář teroristy obletí svět na titulních stranách novin. Stačí jeden zdařený pokus a média jsou týdny plná „jatečních scén“. Ale všímáte si posunu v posledních letech?
Zkuste si z hlavy odpovědět na prostou otázku: Kdy naposledy jste viděli snímky desítek mrtvých a zmrzačených těl uprostřed nějaké západní metropole? Nevíte? Máte pocit, že to muselo být před pár měsíci, nanejvýš loni? Chyba. V červenci to bude už pět let.
Ano, už pět let uplyne od masakru v londýnské hromadné dopravě, který rozpoutali – britští – muslimští radikálové. Pokud s tímhle faktem konfrontujete čerstvé zprávy o teroristickém pokusu v New Yorku, nevypadá to s námi až tak zle a beznadějně. Noviny jsou plné toho, co se mohlo stát, ale nestalo se – zaplať pánbůh – nic.
Stánkař místo systému Ve společnosti, která si na terorismus už trochu zvykla a je na něj připravená, ale zároveň stále více reflektuje své neúspěchy a kiksy, ve společnosti, která ráda podléhá různým strašákům a alarmistům, to vypadá, jako bychom pořád měli namále. Stačilo málo a výbuch rozmetal nejrušnější newyorské náměstí Times Square. Stačilo málo a o Vánocích vybuchlo letadlo nad Detroitem. Je tedy vůbec nějaký důvod ke klidu?
Kdyby Faisal Shahzad „pracoval“ profesionálněji, kdyby použil rozbušku, která neselže, na Times Square by byly desítky mrtvých. A kdyby fungovalo propojení policejních informací s letištní ochranou, Shahzad by se vůbec nedostal do letadla. Proč musely úřady vracet to letadlo až z ranveje? Tolik k prvomájovému teroristovi.
Totéž se dalo říci na adresu vánočního teroristy z letadla na lince Amsterodam–Detroit. Kdyby Umar Farúk Abdul Mutallab použil lepší nálož, stroj plný pasažérů by se poroučel k zemi. A kdyby bezpečnostní úřady sdílely informace, které už měly k dispozici (varování Mutallabova nigerijského otce), vůbec by teroristu nevpustily na palubu.
A přece teroristé neuspěli. Ano, Západ včetně Ameriky dělá kiksy, dělá je i devět let po 11. září. Barack Obama v prosinci přiznal systémovou chybu. Možná ji přizná i teď. Ale vždy se najde někdo, kdo i přes systémové chyby zasáhne z pozice občana. Na vánočního teroristu se vrhl spolucestující, holandský filmař, na prvomájového teroristu – přesněji na kouřící auto na Times Square – upozornil řadový stánkař.
Společnost, která má v sobě zakódováno, že lidé se musí o sebe včetně své bezpečnosti postarat nejprve sami, je vůči terorismu odolnější než společnost fatalistická. Zkuste si to představit sami v českém prostředí. Jste přesvědčeni, že i u nás by se na teroristu v letadle vrhl spolucestující? Těžko vzít jistotu, vzpomeneme-li si na případ Pavla Opočenského, sochaře, který se vrátil z amerického exilu, a když zabil v sebeobraně skinheada, byl společensky ocejchován jako vrah. Vzpomene si dnes ještě někdo na spory po 11. září? Na to, že se vzdáváme svých svobod výměnou za pocit bezpečí? Na varování, že svět bude už navždy jiný? Jistě, dnešní svět je skutečně jiný, ale skoro nikdo už nad tím nelomí rukama. Člověk si zvykne – a ztráta svobod je vždy relativní. Upřímně, považujete za ztrátu osobní svobody, že už si nemůžete koupit anonymní SIM kartu? Jiné svobody, například v Evropě schengenský systém, zůstaly nejenom zachovány, ale ještě se plošně šíří.
Když 11. března 2004 teroristé ve vlacích v Madridu zabili na dvě stě lidí, měl jsem velké pochyby, zda se je v schengenské Evropě podaří chytnout. Podařilo se to – od Španělska po Belgii. Ač to skoro nikdo nepřipomíná, je to jeden z největších argumentů pro odolnost schengenského systému.
Pověst se už vytrácí Takhle si asi George Bush válku s terorem nepředstavoval, chtěl hlavně chytit Usámu bin Ládina. Ale žádná válka neběží tak, jak si to představují lidé, kteří stojí u jejího počátku. Jestliže si Západ může sypat popel na hlavu kvůli svým kiksům, není to nic proti tomu, co si mohou sypat na hlavu islamističtí radikálové.
Zkusme se na chvíli vcítit do jejich uvažování a zbilancovat poslední roky. Kdy byl zaznamenán poslední úspěch? V Americe před devíti roky. V Evropě před pěti lety (o rok později se to v Británii s dvousložkovou tekutou výbušninou už nezdařilo). V Indii před rokem a půl (komando teroristů na tři dny ochromilo Bombaj).
Pánové Shahzad a Mutallab jsou jakousi třešničkou na dortu této chmurné bilance. Ani oni neuspěli. Pověst těch, co jsou ve jménu Al Kajdy schopni otřást Západem v základech, se vytrácí. Cynik by ovšem řekl, že Západ otřásá svými základy sám. V době, kdy Indie soudí teroristu Kasaba „pro vraždu a vedení války proti Indii“, běží v Německu debata, zda z právního pohledu probíhá v Afghánistánu válka, nebo ozbrojený konflikt.
***
Pánové Shahzad a Mutallab jsou jakousi třešničkou na dortu chmurné bilance islamistického radikalismu
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
