Ekonomický poradce Václava Klause i Václava Havla, asistent ředitele Světové banky, člen Topolánkova NERVu a naposledy i neúspěšný kandidát na ředitele pražské zoo Miroslav Zámečník si hodně věří -možná i proto nejde pro ostré příměry daleko. Jeho tvrzení, že většinu zvířat v pražské zoo zná latinsky, se nám bohužel nepodařilo vyvrátit.
* LN Když jste se ucházel o místo ředitele zoo, zdůrazňoval jste, že znáte všechna její zvířata. Jak pocítí ekonomickou krizi a úspory Orycteropus afer Pallas?
Orycteropus (hrabáč kapský, pozn. red.) je v pohodě! Vážně. Oni se teda přestali množit, ale měli několik mláďat, což byl ve své době velký úspěch, a ještě jsou k vidění. Je to strašně zajímavé zvíře. Spousta jiných obyvatel africké savany je navázaná na jejich opuštěné nory. Lišky, plazi, zemní veverky si sami nic nevyhrabou, ale v těch jejich norách strašně rádi žijí.
* LN A jak si dnes vede třeba Cariama Cristata?
No ty jsou hrozně krásný... Ty se zase právě množí v Praze. Tedy myslím, že ještě někde jinde, tedy ve Zlíně, na zámku Lešná, tam mají také mládě. Nádherný pampový pták z jižní Brazílie a Argentiny (jde o seriemu červenozobou, pozn. red.).
* LN A odskáčou tihle krasavci naše úsporné programy?
Zahrady to odskákávají i venku. Klasický evropský model je, že zahrady jsou municipální záležitosti. Pak jsou strašně zajímavé americké zahrady, které jsou převážně soukromoprávní neziskovky. Velmi často do toho vstupují městské dluhopisy. Čili normálně se hlasuje na zastupitelstvu „teď uděláme emisi na tři sta milionů na výstavbu slonince“. Ale jakmile přijde krize, tak tyhle věci jsou pryč. A problém je, že zahrady to schytávají ze dvou stran. Jednak své dotace omezují samosprávy, jednak to samé dělají i korporátní sponzoři...
* LN A lidi přestávají chodit, ruší abonentky...
... právě že ne. To je děsně zajímavé, ale je to přesně naopak. Ona je to vlastně levná zábava. Nejezdí se za město na velký výlet, ale na malý do zoo. To je všude, nejen v Praze a v Bronxu. Snad jen ve východním Berlíně to je jinak, ale to je velmi specifický příklad zahrady na ohromném sídlišti plném nezaměstnaných. V zahradách českých to bude horší. Praha to zvládne, vydrží dlouho, ale venku, ty malé zahrady, to bude zlé. Třeba Ostrava bude trpět. Oni nikdy neměli peníze, které by byly alespoň vzdáleně srovnatelné s Prahou, což je sice vede k střízlivému, praktickému uvažování, ale ten sponzorský potenciál je tam strašně malý.
Nový starý kapitalismus
* LN Neobrací se Karel Heinrich Marx v hrobě radostí?
Nezažíváme teprve my ten pravý kapitalismus, kdy je kapitál nejen silnější než práce, ale i než jakákoli firma, vláda, možná i kontinent? Ačkoli noviny píší „Řecko pod diktátem Bruselu“, není spíše celá eurozóna pod diktátem finančních trhů? Ale tak to prostě je! Kombinovaná síla všeho, co mají tradeři k dispozici, je obrovská. Teď je jenom na místě pochybnost o schopnostech třeba takového Španělska dodržet své závazky. To přece není Řecko. Jinými slovy: tady je poněkud silný stádní instinkt, umocňovaný ratingovými agenturami. Ratingové agentury navíc samy o sobě působí cyklicky - v růstu podporují růst a při poklesu pomáhají v poklesu. Kyvadlo se odchýlilo na dlouhou stranu a ti tradeři, kteří budou shortovat euro (spekulovat na jeho pokles, pozn. red.), na tom mohou škaredě prodělat.
* LN Ale to je přece svého druhu převrat?
Na jednu stranu to není nic nového pod sluncem, všichni víme, kolik miliard vydělal Soros na spekulaci proti libře. Na druhou stranu kvantitativně je ta situace úplně jiná - peníze, které sázejí trhy a které vsadil Brusel, jsou olbřímí. Recese je opravdu hluboká, některé státy do ní šly velmi zadlužené, takže se úspory dělají obtížně.
* LN To je technická stránka věci. Ale mne zajímá ta podstata: budoucnost civilizace, která žije na dluh. Státy ručí za vklady v bankách, banky a penzijní fondy drží státní dluhopisy, státy půjčují jiným státům, čímž chrání vlastní banky...
Tenhle řetěz přece může prasknout. A Řecko je ten nejslabší kroužek. No jasně. Tady je představa, že ten manévr se zvládne tím, že průšvih se přesune z jedné rozvahy do druhé, z bank to půjde na vládu a že se jakoby nic nestane. Což samozřejmě nebyla a není pravda. Ono by to fungovalo, kdyby se jinak nezměnilo nic, tedy ohledně růstu a příjmových stránek rozpočtů. Jenže ty státy po hypoteční krizi dostaly druhou ránu v podobě krize státních dluhů - proto začaly ty spekulace.
* LN Kdy se tohle, jestli vůbec, zastaví?
Teprve až se ukáže, že jižní křídlo dokáže své schodky likvidovat. To může trvat tak dva tři kvartály a pak se to začne uklidňovat. Protože všichni uvidí, že to funguje. LN A když ne, tak si mám půjčit sousedův traktor a začít sázet brambory? Jako jestli může přijít úplné zhroucení?
* LN Sám říkáte, že jen překrýváme dluhy jinými dluhy...
No tak doufejte, že ten kruh vydrží, že ty hlavní splátky přijdou až do lepších časů, do světového oživení. Navíc tahle země je na tom mnohem lépe než spousta jiných.
* LN Čili když někdo napíše „hrozí nám akutní státní bankrot“, podle vás nejde o racionální odhad?
To jsou kecy, to je propaganda. To netřeba brát vážně.
Estonci vědí, proč se o euro tolik snaží
* LN Havrani a sýčkové v médiích slibují rozpad eurozóny. Buď spolek vyhodí Řecko, nebo se Německo samo vrátí k „milované marce“. Proč tedy Estonci právě vstoupili?
Hlavní důvod je, že Estonci měli tzv. currency board (měnovou radu). Už od roku 1992, když zaváděli estonskou korunu, tak založili měnový výbor, který vydává peněžní zásobu přesně do toho rozsahu, v jakém mají devizové rezervy. Jinými slovy: tam není samostatná měnová politika už osmnáct let. Oni de facto neměli samostatnou měnu, tím pádem pro ně bylo nejlepší nemít ji ani de iure. A druhá věc: oni nikdy neměli problémy s rozpočtovou kázní. Oni to všechno přežili o hodně lépe.
* LN Co se tedy právě teď děje s celým slavným evropským společenstvím?
Je to primárně francouzsko-německý projekt, který má jednak zamezit válce, jednak má dát dohromady kombinovanou sílu, která by znamenala, že i ti, kteří je buď poráželi, nebo osvobozovali (záleží na interpretaci), je budou brát vážně, což se samozřejmě nepodařilo. Ale to se snad učí už na základních školách.
* LN Dobře, ale co se děje teď? Nesledujeme pravý opak toho, s čím se ten spolek - skrytě - zakládal? Že se německý obr s mručením zvedá? No a co?
Francie to sama nemůže ustát. Ona je v mnohém uzavřenější ekonomika a hlavně nemá žádné východní zázemí. Poptejte se kohokoliv: Maďara, Slováka, Poláka, Čecha, Chorvata, Slovince, kam až oko dohlédne, s kým by šli do spolku. Všichni udělají unii s tím, s kým už ji nějakým způsobem mají. A to je Německo, na něž jsou všichni napojení. My prostě jsme součást ekonomické zájmové sféry Spolkové republiky. Ať si kdo chce co chce říká, je to stále velmi dobře řízená země. A tohle Francii traumatizuje.
* LN Zároveň je od zastánců tradičních národních států slyšet velkou a neskrývanou radost z problémů eura i naději, že by se unie mohla rozvolnit... Tihle lidé se musejí probrat a rozmyslet si, zda chtějí silnou unii, nebo zda se stáhnou do svého atavismu. Ale v tu chvíli budou závislí jenom na tom Německu.
* LN Naznačujete, že budeme jen koukat, co si Rusko s Německem domlouvá nad našimi hlavami?
Češi si budou muset vybrat, zda budou chtít jezdit radši do Bruselu, nebo do Berlína. Pozor! Ono to vůbec nemusí fungovat špatně. S jistou nadsázkou: můžeme časem přijmout měnu, kterou bude mít Německo, ať už se bude jmenovat jakkoli, tedy euro či marka. Ze zóny s dobrou měnou se vyhazuje, ze zóny se špatnou měnou se utíká. Jestli to bude špatná měna - a o tom se rozhoduje právě teď -, tak to bude proti německým zájmům a oni se dle toho sami zařídí. Z Prahy do Berlína to není daleko a Pavel Kysilka je ještě čilý (člen představenstva České spořitelny, který v roce 1993 v ČNB řídil oddělení české a slovenské koruny). A to se opravdu dá udělat velmi rychle. A když vyhlásíte paritu marky vůči euru, tak druhý den ráno hned po otevření trhu ta marka stoupne.
* LN Takže ta predikce je úplně otevřená.
Nezačnou-li trhy bláznit a začne-li jižní křídlo opravdu šetřit, tak to euro ustojí. Určitě. Ale v takovém případě nutně musí přijít nějaký surogátní produkt té ekonomické vlády. Prostě chcete-li výhody silné měny, musíte za to něčím platit. Eurozóna tak, jak je postavená, nemůže fungovat - federální rozpočet je mizivý a celá zóna nemá žádné vestavěné stabilizátory.
* LN Má. Přece slavné výhružné „modré dopisy“...
No právě. Takže nemá nic. Stabilizátory musí mít, tedy by měla přerozdělovat. To samozřejmě nejde, protože jí nikdo peníze nedá. Tedy musí mít cosi jako ekonomickou vládu čili posílat rozpočty těch zemí do Bruselu a tam direktorát, který to tam bude kontrolovat. Čili de facto předat klíče od ministerstva financí Němcům a oni řeknou: OK, za tuhle cenu my jsme ochotni evropský projekt podporovat.
Ekonomická suverenita je dávno pryč
* LN Nemáme se děsit? Není tohle definitivní konec národní suverenity?
No, tak ona to hlavně už dávno není pravda - ekonomicky. Národní stát tu dekorační funkci bude plnit i nadále, ale ekonomickou funkci bude plnit pouze v té míře, v jaké dostane razítko na zdravý rozpočet. Samozřejmě že si můžete udržet vyšší míru suverenity, ale to si musíte přímo exemplárně vládnout. Takové Švédsko nebo Dánsko to určitě nemají zapotřebí, prostě jsou schopné si vládnout samy a dobře. Bojím se ale, že ve středoevropském prostoru je na to příliš málo disciplíny.
* LN A nejsme tedy tam, kde jsme byli v půli minulého století? Že se celý kontinent snažil držet obra v opratích, a najednou je obr zase nahoře? Akorát že místo děl má v ruce klíče od pokladny?
Ale tak to po zrušení zlatého standardu prostě je. Svět nemá kotvu. Někdo vám nabízí kotvu - a vy se ještě blbě ptáte.
* LN Takže těšit se na rozpad eurozóny, nebo dokonce vystoupení Německa se raději nemáme. Vítězství národnostní skepse nad eurofederalismem nám nic dobrého nepřinese?
Ale to přece není žádné vítězství, ale totální průšvih. Já tohle myšlení vůbec nechápu. My přece nejsme Velká Británie, která to může zkoušet sama. A ani ona to sama nezkouší. Řekneme si to bez obalu: kdyby Německo vystoupilo, tak stejně budeme kopírovat Bundesbanku. Jaká samostatnost? Ta ekonomická závislost tady je, ona je přirozená, to je normální gravitační model, ostatně kam jinam by měly firmy vyvážet než do Německa. Jsme příliš malá země, abychom žili z vlastního pramene. Vnější odznaky státní suverenity nám nikdo brát nebude a ty vnitřní jsme už dávno ztratili, bez ohledu na nějaké evropské smlouvy.
* LN Takže žádné zadostiučinění, že pochybný projekt eura je ohrožen, necítíte. Ta česká debata je místy fakt divná. Na jedné straně takoví ti přející až věřící eurofederalisté, kteří píší, „co by chtěli, aby bylo“. Někteří jsou dokonce i moji kamarádi, ale těm textům naprosto chybí fundament. To jsou jen přací věty. A pak takové to podhradní křídlo...
Je to samozřejmě literárně legitimní žánr, sebedefinovat se do výrazné menšiny, ale praktické to není. Vidět nepřítele v supranacionálním projektu - který má sice tisíce chyb, ale zároveň je tam milion šancí, jak něčeho dosáhnout či něco zabrzdit - a nevidět nebezpečí v situaci bipolární, v které stojí deset milionů proti osmdesáti, v horším případě proti 140 milionům, to fakt nechápu. Těšit se z rozpadu eurozóny znamená nevědět, co ji nahradí.
* LN Takže pro jistotu ještě jednou: to políčko nemusím zorávat a brambory sázet, zhroucení dluhové vzájemnosti není úplně pravděpodobné. Čtete německý tisk?
LN Málo a jen anglické verze.
Tak čtěte hodně a pečlivě. Ne že bychom si nemohli spoustu věcí zkazit sami, ale naše budoucnost se píše tam.
***
ŽIVOTOPIS Miroslav Zámečník (47) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V devadesátých letech studoval na Georgetown University. Byl poradcem Václava Klause i Václava Havla. V roce 1994 se stal asistentem výkonného ředitele Světové banky a následujících pět let strávil ve Spojených státech. Po návratu do Česka působil jako ekonomický konzultant ve společnosti Arthur D. Little. Od roku 2001 působí jako konzultant v oblasti finanční restrukturalizace a reorganizace insolventních podniků, firemních fúzí a akvizic, specializuje se i na financování a ekonomiku zdravotnictví. V lednu roku 2009 se stal členem Národní ekonomické rady vlády Mirka Topolánka, později nastoupil do dozorčí rady ČSA. Na funkci předsedy dozorčí rady aerolinek však rezignoval, když se rozhodl ucházet o uvolněné místo ředitele pražské zoo. Je ženatý a má dvě děti.
