Soudní spor, v němž se europoslanec Zieleniec se senátorem Petrovem úspěšně pokusili nechat se potrestat za zneužití poslaneckého privilegia, působí jako recese. Podobně jako sdružení Milujeme naše poslance, za nímž taktéž stojí právní zástupce Student agency Stanislav Polčák. Není to ovšem ani tak recese jako druh občanského aktivismu, který by se dal nazvat testováním systému. To, co se zde testuje doopravdy, jsou samozřejmě poslanecká privilegia a hroší vytrvalost, s níž se jich poslanci drží. Souhlasí s námi, že to není v pořádku. Vždyť mnozí na omezení svých benefitů pracují – už nějaký ten rok, a jistě jim to ještě nějaký ten rok vydrží.
Tento stav se vleče tak dlouho, že ho možná nelze svádět na charakterové vady jednotlivců. Každá kultura má vlastní vztah k oficiálním privilegiím. Jsou země s rovnostářskou kulturou, kde tam, kde to jde, ministři chodí pěšky. Naše kultura je sice taky v něčem rovnostářská, ale zároveň privilegia u „funkcionářů“ toleruje, či přímo vyžaduje. Úřednické výhody jako doprava zdarma, majáčky na autech, ošatné a kdoví co ještě u nás vznikaly organicky, bez nějakého centrálního pokynu či sporu, ve shodě pravice s levicí hned od roku 1990. Změnit to by si žádalo velký kulturní tlak, který tu není.
Čtěte „Poslanecké jízdy...“ na str. 4
