MOSKVA/PRAHA Padající kostky různých tvarů, které se skládají do řádků. To je tetris, hra, kterou si za pětadvacet let její existence oblíbily miliony lidí na celém světě. Její vynálezce ji přitom na samém počátku rozdával svým kamarádům zadarmo. Nyní se tato chytlavá hra používá i v moderní medicíně. S její pomocí se léčí posttraumatický stres.
Není to přitom ani dokonalá grafika, ani napínavý příběh, který poutá k obrazovkám počítače či herním konzolím řady nadšenců na dlouhé hodiny. Princip hry je přitom až geniálně jednoduchý. Jediné, co musí hráč udělat, je pohrát si s padajícími kostičkami různých tvarů tak, aby do sebe „zapadaly“ a vytvořily tak souvislou řádku. Ta poté zmizí a hráč si za to připisuje body. Pokud se mu to ale nepovede, hrací plocha se zrychlujícími kostkami začne zaplňovat. Až dojde k hornímu okraji obrazovky, je konec. „Ten program nebyl složitý, neměl ani žádné úrovně. Ale jak jsem ho začal hrát, nemohl jsem přestat,“ řekl o svém díle ruský programátor Alexej Pažitnov britskému listu The Guardian.
Nápad na takto jednoduchou a přitom „chytlavou“ hru dostal tehdy devětadvacetiletý zaměstnanec sovětské akademie věd v roce 1984. 6. června vytvořil pro sovětský počítač Elektronika 60 první hratelnou verzi. Tehdy ale monitor počítače uměl zobrazit jen písmena a číslice. Proto jednotlivé tvary kostek tvořily proti sobě otočené hranaté závorky.
Zajímavý je i vznik názvu. Jde o kombinaci předpony tetra, která odkazuje na čtyři dílky, ze kterých se jednotlivé tvary ve hře skládají, a slova tenis – oblíbený Pažitnovův sport. Zpočátku podivné slovo, které nedává smysl, se ale zapsalo do paměti všech. Dnes už se nikdo nepozastaví nad tím, co znamená. Tetris je prostě „ta hra s kostičkami“, jejíž motiv se stále objevuje v moderním designu, módě i architektuře. Umí prostě bavit.
Aby se mohl hrát také na ostatních s PC kompatibilních počítačích, muselo dojít k přeprogramování. S tím mu pomohl hlavně Vadim Gerasimov. Následovalo několik dalších let vývoje. Když se ale programátoři pokusili hru prodávat, mnoho zájemců se nenašlo. Aby ji alespoň nějak rozšířili, začali ji rozdávat svým přátelům zadarmo. Tak se v polovině osmdesátých let začala šířit po východní Evropě.
V té době byla otázka vlastnických práv dost nejasná. Jediným vlastníkem byl sovětský stát. A tak když se přes Budapešť dostala na Západ, začalo hru prodávat několik společností, které nápad padajících kostek velmi zaujal. Pak přišel průlomový rok 1988. Tehdy se hra objevila na veletrhu elektroniky v Las Vegas. Tam se s ní poprvé setkal i její vydavatel Henk Rogers. „Můj první dojem byl, že je příliš jednoduchá a nic na ní není. Potom jsem se vracel a hrál ji znovu a znovu,“ popisuje Rogers.
A tak se zrodil bestseller. Od té doby bylo vyrobeno mnoho kopií, které se lišily tvarem či barvou kostek. Vyšla i její 3D verze. I přesto se podle společnosti Tetris Holding za 25 let prodalo neuvěřitelných 125 milionů kusů.
Tetris hraje důležitou úlohu i ve vědě. Ve studii, která vyšla v lednu letošního roku, se britští psychologové zabývají vlivem hraní tetrisu na lidskou psychiku. Výsledky pokusů potvrdily, že skládání kostiček může pomoci pacientům trpícím poúrazovým stresem. Výzkumu, který probíhal na Oxfordské univerzitě, se zúčastnili zcela zdraví dobrovolníci. Těm byly promítané záběry traumatických situací. Polovina z nich pak začala hrát tetris. U této skupiny se později objevovalo daleko méně vzpomínek na prožité trauma. Autoři studie došli k tomu, že pokud oběť stresující situace začne do šesti hodin po události zahrát tetris, omezí to její posttraumatický stav.
***
lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin Tetris slaví 25 let Video, fotografie i samotná hra www.lidovky.cz/tetris
