Jako prémii dnes přinášíme také texty všech písní, které naše přední šansoniérka na koncertě zazpívala.
Já ráda vzpomínám
Petr Hapka/Pavel Kopta
Tak už je tady čas,
kdy láska nastavila dlaň
a zeptala se nás,
kdo bude vlastně platit daň.
Utíkat bez placení,
to nemá žádný styl,
povinnost zuby cení
tak jako krokodýl.
Teď už je tady čas,
kdy láska nastavila dlaň.
Ač říkám: zaplať bůh,
tak všechno sama zaplatím.
Já nenávidím dluh,
to ale asi bude tím,
že tys mně zůstal dlužen
i trny od růží,
ne všichni muži u žen
se takhle zadluží.
Já nenávidím dluh,
a proto ráda zaplatím.
Teď není radno lhát,
když srdce v prachu leží.
Mám důkaz lásky dát,
to je to, oč tu běží.
Ty uslyšíš to rád,
však pochopíš jen stěží,
já ráda vzpomínám.
Vždyť ty sis mě chtěl brát,
dnes na tom nezáleží,
já byla jedinkrát
tak šťastná a tak svěží.
To nebyl jenom klam,
nač dosud ráda vzpomínám.
Já schovala jsem pláč
na starý hřbitov do tújí
pod prázdný květináč,
vždyť nejsem z těch, co litují.
Dny s tebou byly krásné,
i noci bez jiter.
Vzpomínka nevyhasne,
byl jsi jak Jupiter.
Já schovala jsem pláč,
vždyť nejsem z těch, co litují.
Teď není radno lhát,
když srdce v prachu leží.
Mám důkaz lásky dát,
to je to, oč tu běží.
Ty uslyšíš to rád,
však pochopíš jen stěží,
já ráda vzpomínám.
Vždyť ty sis mě chtěl brát,
dnes na tom nezáleží,
já byla jedinkrát
tak šťastná a tak svěží.
To není sebeklam,
já pořád ráda vzpomínám.
Bože můj, já chci zpět
Guy Alfred Bontempelli
český text: Pavel Žák
Stařičký autobus zastaví podle přání,
vystoupím tam kde ves první zdí
začíná.
V chaloupkách voní les, kostelík
výšku sklání,
do stráně těžký vůz koníček táhnout
má.
Slunce po okraj a stráně samý vřes
a teď se duše kaj a srdce tíhu nes.
Tak tohle je můj kraj, tak to je moje
mládí,
tak to je domov můj, tak to je domov
můj.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
už je to hodně dnů, už je to hodně let,
co vítr všecko smet a zůstala jen
touha,
Bože můj, já chci zpět,
Bože můj, já chci zpět.
Přes hory, kamení, ze světů plných
bouří,
zarostlou pěšinkou po špičkách
přicházím.
S dušičkou malinkou koukám,
jestli se kouří z našeho stavení
a nevím, jestli smím.
Já nevím, jestli smím jít jako kdysi
dál
já vím, já dobře vím, že život nečekal,
že dveře, které znáš, po létech starým
klíčem
jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
kde deset prázdných dnů, je tisíc
marných let,
když vítr všecko smet, tak zůstala
jen touha,
Bože můj, já chci zpět,
Bože můj, já chci zpět.
Co mi dáš
(Les feuilles mortes)
Joseph Kosma/Jacques Prévert
český text: Pavel Žák
Proud, který nosí lodi,
ví, jak je těžké někdy plout.
Někdy se to hodí,
vím, že je lehčí utonout,
nežli žít.
Žít, to je směr,
směr, který znáš,
to je láska, kterou dáš,
to je ztrácet, znovu mít,
skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.
La, la, la... co mi dáš?
Živote můj, la, la, la, povídáš,
la, la... já tě znám,
to ty jen tak, la, la, la...
la, la, la, nebuď zlý,
la, la, la... protivný,
la, la, la... já nechci.
Dej, noci, dej mi spánek,
víš, jak je těžké někdy spát,
život není vánek,
spíš vichr, který umí
brát to, co máš.
Dej, slunce, aby láska má
byla pevná jako hráz,
která příval zadrží,
která překoná i mráz.
Řekni, dáš?
Tak co chci a co nechci?
Vím to vůbec? Vím.
Nechci mraky, nechci pláč,
nechci zvonit u dveří,
nechci bezútěšný fáč,
rozumíš?
Potom už je skoro jedno,
co mi dáš,
živote můj,
že jsem hezká, povídáš
la, la, la... já tě znám,
to ty jen tak la, la, la...
la, la, la...báječný,
la, la, la, slunečný,
la, la, la....... nic nechci.
Blues o stabilitě
Jiří Šlitr/Jiří Suchý
Stůl má čtyři nohy,
tomu se to stojí.
Ten pán v hubertusu,
že se nestydí.
Původně si říkal,
že jen něco pojí,
ale pak se napil
alkohol ho lapil
a teď stolům závidí.
Mít tak čtyři nohy, to by se to stálo.
Ten pán v hubertusu tiše říká si.
Mít tak čtyři nohy, ale dvě jsou málo.
Proč mně dvě nohy schází
proč to se mnou tak hází
proč asi?
Pomalu kráčí,
co noha nohu mine.
Sotva se vláčí,
když najednou jémine.
Noha nohu nohu
noha nohu nemine
a pán padá
Je to votrava zpívat blues o stabilitě
je to votrava zpívat blues o pádu
Nechtěla bych toho pána na bytě.
Je to votrava zpívat o pádu,
je to votrava zpívat blues.
Tak já jdu!
Denim blue
Petr Hapka/ Michal Horáček
Tak ještě tenhle flakón šmolkový
Denim Blue,
ne zrovna ostrou břitvu a štangli salámu,
půl tuctu kapesníků a bůhví kolik
dnů...
Budeš feš,
uneseš
všechno v podpaží.
Snad navrch ještě flašku placatou
jak stín
a plnou jak ten kufr - tak zpola,
v nejlepším.
Jó, takys přines hřebík, na ten však
pověsím
raději
naději.
Moc už neváží.
Tys tenkrát přitáh nápěv falešnej jak
ty sám.
A věčně sis ho pískal. A věčně sis
ho hrál.
Na víčka od plechovek, na hřeben
a tak dál.
No a dnes
jako rez
všude vyráží.
Už proto bys měl běžet, už bys měl
vážně jít.
Jen přitom dávej pozor, aby ses
neohlíd
a neviděl mě sedět a přímo z láhve pít.
Řek bys, že
potíže
mám snad s kuráží.
A A slunce takys přines jako klenot vítr, nosils a pořád ho ,jak s ho štít.
chtěl mít.
Dost často jsi byl grázl, jen nikdy
škarohlíd.
Jémine,
jak by ne.
Měl jsi toho dost.
To všechno si zas neseš pryč v prázdný
bagáži.
A že je toho tolik, to mě vlastně
zaráží.
A zatímco teď šlapeš snad někam
k nádraží
já jsem plonk
a tvůj song
hryžu jako kost.
Tak dost.
Cesta
Ruská lidová
úprava: Zdeněk Fišer
Já jela domů tmou, tmou hustou jako
tér.
Co bylo zárukou, že vážně jedu domů,
když jízdní řád jsem dala bůhví komu
a lístek někam spad - jsem černý
pasažér.
Já jela domů tmou, vtom opálová zář
vzbudila všechny v mém nevlídném
kupé,
a oči tázavé a spánkem ještě tupé
se dívají, proč skrývám svoji tvář.
Já jedu domů tmou a v duchu vidím
vás,
jak v páře zahalen jste mával
u vagónu;
vy jste byl příčinou, že povolila
hráz...
Proč stále vidím jen, jak stál jste na
perónu...
Ja jedu domů tmou a v duchu vidím
vás...
Levandulová
Petr Hapka/Michal Horáček
Za mostem v úzké ulici
je krámek z dálky vonící
meduňkou, rdesnem, skořicí,
ale hlavně, ach jo.
Léta snad z úcty k tradici
kupuji celou krabici
a přes ni i papír balicí,
cítím, že řekneš, ach jo.
Ty jsi má levandulová,
úplně celá celičká, levandulová,
nádherně levandulová,
hmm, levandulová.
Ne vždycky vařím dobroty
a občas mívám teploty
a nekapu ti do noty
a často vzdychám, ach jo.
Sotva však cinkneš za vraty,
otevřu, koukám, no a ty
upadáš vesměs v záchvaty
a vždycky voláš, ach jo.
Ty jsi má levandulová,
nádherná, celá levandulová,
famózně levandulová,
hmm, levandulová.
Už dobře pětadvacet let
si honem běžíš přivonět
a dřív než začneš vyprávět,
cos viděl - šeptáš, ach jo.
Mívám chuť žárlit na ten květ,
to ovšem znáš už nazpaměť,
ať uschlé lístky vezme čert,
říkáš i bez nich, ach jo.
Budeš má, levandulová,
navždycky celá, celičká, levandulová,
famózně, nádherně levandulová,
hmm, levandulová.
(I love you) for Sentimental
Reason
William Best, Deek Watson
I I,hope ll give you you do my believe heart me
I love you and you alone were meant
for me
Please And say give we,your ll never loving part heart to me
I think of you every morning
Dream Darling, of I,you m never every lonely night
Whenever you are in sight
I love you for sentimental reasons
I I,ve hope given you you do believe my heart me
I love you for sentimental reasons
I I,ve hope given you you do believe my heart me
The Man I Love
George Gershwin, Ira Gershwin
When the mellow moon begins to
beam, Ev,ry night I dream a little dream;
And of course Prince Charming is
the theme:
The he
For me.
Although I realize as well as you
It is seldom that a dream comes
To That me he,it,ll s appear. clear
Some day he,ll come along,
The And man he,ll I be love; big and strong,
The man I love;
And I,ll do when my best he comes to make my him way, stay.
He,ll look at me and smile -
I,ll understand;
And He,ll in take a little my hand; while
And I know though we both it seems won,t absurd, say a word.
Maybe I shall meet him Sunday,
Maybe Still I,m Monday sure to meet - maybe him not; one day -
Maybe Tuesday
Will be my good news day.
He,ll build a little home
Just From meant which for I,ll two; never roam -
Who would? Would you?
And so all else above,
I,m waiting for
The man I love!
Černá Jessie
Jiří Šlitr/Pavel Kopta
Sedím pod černý mostem
A pláču do řeky
Jsem smutným černým hostem
Jsem černá navěky
Proč tma a řeka děsí
Tu malou černou Jessie
Kdybych se chtěla najíst
Musela bych se dát
Za suchej černej krajíc
Kýmkoli milovat
Než to, tak radši tady
Pod mostem umřu hlady
Jednou se dostanu tam za vodu
Až tam kde hučí jez
A najdu tam tu hospodu
Co vyhrává v ní jazz
Když mě chytí policajt
Poručím mu Black & White
Půjdu tam ještě dnes
Ale jsem bez penez
Mlha je moje deka
A místo stropu - most
Koupelnou je mi řeka
Hostem jen hlad a zlost
Prý za to všechno může
Jen moje černá kůže
Kdybych tak byla hadem
Kůži bych svlékla hned
A byla bych tím pádem
Bělounká jako led
Byla bych, bože, bílá
O, kéž bych byla bíla
Jednou se dostanu tam za vodu
Až tam kde hučí jez
A najdu tam tu hospodu
Co vyhrává v ní jazz
Když me chytí policajt
Poručím mu Black & White
Půjdu tam ještě dnes
Ale jsem bez peněz
Znám všechny starý mosty
Co už je žere rez
Já říkám si snad postý:
Odejdu ještě dnes
Proč starý mosty děsí
Tu malou černou Jessie
Svatební píseň
Petr Hapka/Jaroslav Seifert
Kytice, závoj, slzy.
I štěstí rozplakává.
Jak je to hezké,
když se někdo vdává,
jak je to hezké,
když se někdo vdává.
Noc plná vášní
až do kuropění.
Jak je to hezké,
když se někdo žení,
jak je to hezké,
když se někdo žení.
Kytice zvadla a opadává.
Jak je to smutné,
když se někdo vdává,
jak je to smutné,
když se někdo vdává.
Vějíř se zavřel,
hořkne políbení.
Jak je to smutné,
když se někdo žení,
jak je to smutné,
když se někdo žení.
...Jak je to smutné,
když se někdo žení.
Šťastné slunce
(That Lucky Old Sun)
traditional
český text: Jaromír Vomáčka
Ráno je smutné, jdu z práce domů
a jako dřív musím si říct
to slunce se má - to nedělá nic
jen bloumá po nebesích
Dřu se na jiné a já trpím hlad
mé děti ty neznají smích
to slunce se má - to nedělá nic
jen bloumá po nebesích
Můj Bože tam v nebi
vyslyš mé přání
vždyť znáš můj veliký žal
Tak pošli ten oblak pro mne za svítání
a dej mi poznat ten ráj
Zbav mě mých strastí a utiš můj pláč
dej mi to po čem toužím
jak slunce se mít
a nedělat nic
jen bloumat po nebesích
Lásko prokletá
(Ne me quitte pas)
Jacques Brel
český text: Pavel Kopta
Lásko prokletá, za pár slov a vět,
vezmu kletbu zpět.
Pamatuj, že ta kletba
byla jen marná obrana,
píseň ohraná, vykotlaný kmen.
Roztočí se zas naše ruleta.
Počkej do léta, to je její čas.
Lásko prokletá, lásko prokletá,
lásko prokletá, lásko prokletá.
Teď, když napadl sníh, když je venku
mráz,
my jsme v závějích, závěje jsou v nás.
Dřív, než začne tát, slib, že zůstaneš,
že zůstaneš rád, i když je to lež.
U mě najdeš skrýš, nemusíš se bát.
A než začne tát, všechno pochopíš,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko
prokletá, lásko prokletá.
Lásko prokletá, jenom klidně lež, ptej
se, na co chceš.
Je to jenom odveta za minulý čas.
Jen se rozpomeň dobře na oheň, který
náhle zhas.
Je tu řídký vzduch.
Naše planeta právě oblétá svůj kritický
kruh,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko
prokletá, lásko prokletá.
Jen to zkus a vstaň! Klekneš na
polštář
a dáš si mou dlaň na svou horkou tvář.
Jen to zkus a běž! Já tě nepustím.
Proto klidně lež a spokoj se s tím,
že v mém obětí zase budeš spát.
Už začíná tát. Řekni jak je ti?
Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko
prokletá, lásko prokletá.
Lásko prokletá, beru kletbu zpět.
Roztál celý svět. Jíva rozkvétá.
Všechno je teď blíž, skoro na dosah
a přesto mám strach. Z čeho - to
ty víš.
Že rok přeletí, přijde sníh a mráz
a mně zbyde zas jen to prokletí
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko
prokletá, lásko prokletá.
Lásko má
(Chanson des vieux amants)
Jacques Brel/Pavel Kopta
Už deset let nám láska slouží
anebo my sloužíme jí,
kdo žízeň má ten pije z louží
a kdo má hlad i kůru jí.
my rozešli se tisíckrát
v tom pokoji kde páchne plyn
a kde i dnes kolébka schází
ty ztratil jsi chuť dobývat
a já zas chuť tvých sladkých slin
náš zvadlý květ už vypad z vázy.
O lásko má
má sladká něžná lásko, přísahám,
že ať se štěstí točí zády k nám,
já stále mám tě ráda.
kde trámy vzít, když strop se hroutí,
les vyhořel a je z něj troud,
ze srdce zbyl košíček z proutí,
čím zastavíme dravý proud.
já nebyla tvá jediná,
ty znal jsi tolik jiných úst,
kdo bez hříchu je, ten ať soudí
i tajnosnubná květina
když s rozkoší chce kvést a růst,
tak roste tam, kde vítr proudí
O lásko má
má sladká něžná lásko, přísahám
že ať se štěstí točí zády k nám,
já stále mám tě ráda.
Už deset let nám láska slouží
a teď nám výpověď chce dát,
snad znavena po klidu touží
já bojím se jí na to ptát
tak pojď snad dá si ještě říct,
my můžem před ní pokleknout,
jen podívej, jak na nás kývá,
vždyť sami nezmůžeme nic,
s ní můžeme tím proudem plout,
tak pojď co jiného nám zbývá.
O lásko má
má sladká něžná lásko, přísahám
že ať se štěstí točí zády k nám,
já stále mám tě ráda.
Mapa lásky (Carte du tendre)
Georgi Moustaki
český text: Pavel Kopta
Já patřím k těm nešťastně šťastným,
protože mapu lásky vlastním.
Zdánlivě je to bílý list.
Jsou na něm cesty, řeky, šrafy
a kroutí se jak paragrafy.
Jde o to, umět v mapě číst.
Tam, kde je křížek, tam je kostel,
kdo špatně čte, tak říká postel,
s kýmkoliv může spát.
Kde modrá barva ledem zebe,
tam nehledejte modré z nebe,
tam čeká na vás vodopád.
Znám lidi, kteří slepě tápou,
protože pohrdají mapou.
A věřte, je jich víc než dost.
Má mapa pranic nepředstírá.
Záplata je jen lepší díra,
dva břehy může spojit most.
A kdo máš místo krve vodu,
jdi po břehu, vyhni se brodu,
anebo zůstaň stát.
A ty, kdo nemáš srdce stálé,
tak radši vyhýbej se skále,
z té výšky hrozí ti jen pád.
Znám spoustu jednoduchých zkratek.
Ze strachu, že způsobím zmatek,
chci nechat geografie.
Ta mapa, to je papír čistý,
kdo je jak on, může být jistý,
že šťastnou lásku prožije.
Veletok s potokem se slévá,
tam kde se rodí vinná réva,
voda však plyne dál.
A vystoupí-li někdy z břehů,
tak není to jen vinou sněhu,
to vítr s mapou si jen hrál,
...jen hrál, jen hrál.
Čím dál tím víc
(Fuerza del amor)
Luis Aguile
český text: Zdeněk Rytíř
Někdy lásce říkám guillotino
Místo růží jen psí víno
vykvetlo nám, to se stává
Já vím
Přinášíš nám strasti nepřeberné
místo něžné lásky věrné
pouze cit, co postonává.
Co s tím?
Někdy se snad láska
spolčí s ďáblem
zetlí v listí na zem spadlém,
které na strom nenavrátíš
To víš
Musíš počkat chvíli, zima přejde,
potom nové listí vzejde,
ten chod světa těžko zvrátíš
Tím spíš
Čím dál tím víc
mi láska sílu dává
a nikdy nepřestává,
dál chci pro ni žít.
Čím dál tím víc
mě stravuje a pálí
ten oheň neustálý,
nechci bez něj být.
Čím dál tím víc
mně láska sílu dává
a nikdy nepřestává,
dál chci pro ni žít.
I když občas velká velká láska
shoří dřív než gauloiska,
někdy zdá se, že jen doutná
Nic víc.
Někdy přijde bez písní a tance,
bez veršů a renesance,
žádná něha - žádná loutna.
Co říct
Čím dál tím víc...
Proto musím zpívat, chce to ze mě,
to, že co je zemí země,
lidé stále milují se
Nic víc
Starší nežli dávné kresby v poušti
skryté v hustém času houští.
Láska byla dřív než písek.
Co říct?
Čím dál tím víc
mi láska sílu dává
a nikdy nepřestává,
dál chci pro ni žít.
Čím dál tím víc
mě stravuje a pálí
ten oheň neustálý,
nechci bez něj být.
Potměšilý host
Petr Hapka/Michal Horáček
Jsou čtyři ráno nebo víc
jsem vzhůru koukám na měsíc anebo
dolů do ulic
kde lampy bloudí
snad je to jedna z nočních můr
co vidím to je soudní dvůr a ten mě
teď soudí
Soud rána to je nespavost
a notně potměšilý host
je seriózní na výsost a tak mě teď
soudí
Já ale kuráž posbírám a řeknu
všechno popírám
jen ať si mně soudí
Ať mně klidně soudí - já se
nepřiznám
Soudí, tady mou nápadnou růž
dnes mě soudí, kdejaký náhodný muž
že chci stále jen dávat i brát
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících
občané přísedící k tomu já se vám
nikdy nepřiznám, já se nepřiznám.
Mí milí asi nevědí
že slouží službu medvědí
že v roli svědků povědí že mám ráda
třeba... růže
I to že ješte radši spím a v myslích
zabloudím
k vůni mužské kůže - to mi nepomůže
Co napůl je chci docela
Chci vstát jak ptáci z popela a dělat
co se nedělá
a za to mě teď soudí
Chci v kádi světa hledat špunt
když na huntě se pozná hunt
a v zlatě jeho kontrapunkt
proto nezabloudím
a tak se nepřiznám.
Soudí, tady mou nápadnou růž
dnes mě soudí, kdejaký náhodný muž
že chci stále jen dávat i brát
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících
občané přísedící k tomu já se vám
nikdy nepřiznám, já se nepřiznám.
Ten soud mi říká: Už to vzdej
jen na sebe se podívej a za pravdu
nám dej
že jsi pěknej ptáček
Jen pohleď na svou minulost
a pochop že v nás hárá zlost
Tak požádej nás o milost
a začni s pláčem.
Hmm... Já koukám vzhůru na měsíc
a taky dolů do ulic a sama sebe
slyším říct
nejsem z těch kdo loudí
Už nechte dalších průtahů
Jsem vinna v plném rozsahu
Hlas soudce mě soudí
Já se přiznávám.
Soudí, tady mou nápadnou růž
dnes mě soudí, kdejaký náhodný muž
že chci dávat i brát
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících
občané přísedící k tomu já se vám
plně přiznávám, já se přiznávám...
Čerešně
Jaroslav Filip/Milan Lasica
Ako mladé dievča, už je to za nami
Po stromoch som liezla s našimi
chlapcami.
A vždy keď na strome zlomili halúzku,
hádzali mi chlapci čerešne za blúzku
keď boli zvedaví, čo to mám pod
blúzkou
odháňala som ich zelenou halúzkou.
Ubránila som sa viac menej úspešne,
nikto nesmel siahnuť na moje čerešne.
Neverte mládencom, keď sa vám
zapáčia
vyjedia vám všetky čerešne z koláča.
Chlapci neublížia, kým hľadia zo
stromu
keď zoskočia dolu, čakajte pohromu.
Keď sa na vás chlapec zadíva uprene,
ako tie čerešne budete červené.
Keď sa na vás šuhaj usmeje pod fúzky
rýchlo vyberajte čerešne zpod blúzky.
Čerešne sú zrelé a blúzka priúzka
nič vám nepomôže zelená halúzka.
