Odysea hebrejštiny
Hebrejština sdílela téměř tři tisíciletí pohnutý osud spolu s Hebrejci. Židé se ocitli pod nadvládou Babyloňanů, Peršanů, Řeků a Římanů, muslimů i křesťanů a moderních totalitních režimů. Byli soustavně vyháněni, ustrkováni, masakrováni, přesto nikdy neopustili tóru a její jazyk. Babyloňané a Římané zničili Jeruzalémský chrám, který již nikdy nebyl obnoven a jehož jediným pozůstatkem je Západní zeď, známá Zeď nářků. Po dobytí Babyloňany byli Židé odvlečeni do babylonského zajetí, kde se mluvilo příbuznou aramejštinou. Od této doby platí, že větší část Židů vždy žije mimo území Izraele. Hebrejština přesto po další staletí přežívala jako bohoslužebný jazyk, byla udržována v každodenních modlitbách, pravidelném čtení tóry, používala se v náboženské literatuře a poezii ve všech komunitách diaspory. Hebrejština dokázala společně s Izraelci přežít starověk, středověk a nakonec i novověké totalitní režimy, a dokonce se znovu stát mluveným jazykem. Vznik moderní hebrejštiny (ivrit) je úzce spjat s činností sionistů v 19. stol. a jejich hlavním cílem: návrat Židů zpět na historické území Izraele. Vlny přistěhovalců si s sebou do Izraele přivezly i rozličné jazyky. Proto se zrodila moderní hebrejština jakožto sjednocující jazyk a v roce 1948 se stala úředním jazykem státu Izrael. Z biblické hebrejštiny převzala písmo a zjednodušenou gramatiku, slovní zásoba byla rozšiřována o arabská a aramejská slova a o hebrejské novotvary, staré výrazy získávaly aktuálnější významy. Dnes mluví ivritem přes pět mil. lidí, zejména v Izraeli a USA. Během staletí diaspory díky míšení hebrejštiny s místními jazyky vznikaly zcela nové řeči. Známým případem je např. jidiš.
Jazyk tóry sjednocuje
Tóra obsahuje 613 přikázání, 248 kladných a 365 záporných. Počet kladných přikázání odpovídá počtu kostí a orgánů v lidském těle, celé tělo se tak účastní plnění pozitivních příkazů. Počet záporných příkazů nám pak připomíná, že porušení Zákona se máme vyvarovat každý den v roce. Některé z těchto příkazů se týkají např. chrámové oběti, a již je tedy nelze bez chrámu plnit. Harmonizaci tradičního židovského práva a měnící se reality zaručuje ústní tradice. Jejími tvůrci a zároveň nositeli jsou rabíni (rabi - „můj pán“). Rabín jako hlava komunity a odborník na náboženské právo pomáhá věřícím odpovědět na konkrétní praktické problémy, které je v životě potkají. Soubory rabínských řešení těchto jednotlivých problémů jsou součástí talmudu, zapsané „ústní tóry“. Věří se, že byla Mojžíšovi na Sinaji předána vedle tóry psané. Proces předávání ústní tóry jakožto výkladu psané tóry pokračuje v komentářové literatuře až do dnešních dnů. Jen pro zajímavost, sloveso „přijímat“ je tvořeno kořenem k-b-l, odtud kabala (znamenající přijetí, rozumí se přijetí ústní tradice), později označení pro židovskou mystiku či soubor ezoterických nauk. Byla to hebrejsky psaná tóra, která dokázala po staletí sjednocovat Židy mluvící již jinými jazyky a žijící v jiných kulturách. V celých dějinách bychom pravděpodobně nenašli druhou knihu, která by po staletí prokazovala takovou moc nad osudy lidí. I proto se vyplatí věnovat tomuto textu pozornost.
