Ten spot mě upřímně vyděsil. Karel Roden v něm propaguje služby bankovního domu UniCredit Bank způsobem, že mám dojem, jako by šlo o dům z nějakého strašlivého hororu béčkové úrovně. Roden svou roli zahrál přesně v duchu padoušských postav, které ztvárňuje v některých zahraničních filmech nevalné úrovně - tváří se drsně a přehlíživě, mluví podloudným hlasem a vypadá jako pobuda. Od takové osoby se můžete dočkat leda tak kudlou do zad, ale zaručeně vás tenhle chlápek nepřesvědčí o serióznosti finančních služeb. Rozumím záměru celého spotu - klade důraz na individualitu a jedinečnost přístupu ke každému klientovi, ale z psychologického hlediska tahle reklama vůbec nefunguje. Vytváří svým dějem, respektive ústřední postavou v divákovi tak zásadně negativní emoci, že to veškeré další významy úplně přebíjí. Roden se do své role až moc položil - snad kdyby té postavě dal jistý nadhled, lehkost a ironii, pak by celý kus fungoval. Ale takto jde o jeden z nejomylnějších spotů, jaké jsem v poslední době viděl.
Jakkoli rodenovský bankovní horor nefunguje, má alespoň jistou výtvarnou kvalitu, osobitý styl. Co ale zcela postrádá úroveň, je spot na sámošky Penny Market. Hlavní roli v něm hrají protagonisté Těžkého Pokondru. Některé jejich písničky mě spolehlivě pobaví, ale vždycky si uvědomím, že nikoli tihle dva, ale Lou Fanánek Hagen jako jejich hlavní textař je ten, který drží v rukou klíč k úspěchu. Pár jeho pokondrovských textů patří do zlatého fondu české básnické parodie (Felicie, Čórli mi kóla, Já jsem tvůj - ty jsi můj atd.). Pokondr výborně zparodoval i legendární hitovku sedmdesátých let YMCA od Village People (v refrénu se zpívalo Nájem zvedej...), jenže to s nynějším textem týkajícím se levných nákupů v Penny nemá nic společného (byť mám podezření, že i tenhle nákupní text je Fanánkovým dílem). Spot je příšerný především tím, jak se tu oba protagonisté TP doslova prodali, jak ze sebe udělali samoobslužné kašpary, kteří se přiblble usmívají mezi regály a na požádání by vám třeba i zakokrhali. Televizní spoty Penny jsou dlouhodobě ty nejhorší možné, jako kdyby je dělala nějaká levná okresní reklamka odkudsi z Benešova, a tento nijak nevybočuje. Ryzí šmíra.
Naštěstí lze v televizi vidět i reklamu ze zcela protilehlého místa kvalitativního spektra. A nebylo k ní potřeba najímat žádné herce. Není to dokonce ani film v pravém slova smyslu. Znáte ty dětské hry, případně psychologické testy zkoumající vaši schopnost rychle si pamatovat? Na chvíli vám ukáží plochu s několika předměty a vy pak máte říct, co všechno jste viděli. Tady jde o něco podobného. Zkuste si vybavit, které malé věci z tohoto spotu na malý Fiat 500 si pamatujete? Já si spolehlivě vzpomenu na švýcarský červený nůž a myslím, že je tam i zavírací špendlík. A taky zapalovač... Možná i sirka... Je to veselá a zábavná hra, která v živém tempu směřuje k pointě - tou je zobrazení zábavného retro vozítka, jež zrovna vstupuje na český trh. Spot svým duchem odpovídá nabízenému produktu, je překvapivý a milý. A dokazuje, že dobrou reklamu není třeba točit za velké peníze: vždyť kromě toho auta jsou to jen fotky, které se daly vzít z kdejaké fotobanky.
O autorovi| Andrej Halada, editor časopisu Reflex
