TGM by se dožil 88 let

Dnes by se byl T.G. Masaryk dožil 88 let. Musí nám to připadat jako vůle osudu – či máme s Masarykem říci: Prozřetelnosti? – že nás opustil právě v době, která je pro nás snad nejvážnější od založení státu. Snad je v tom nějaký dějinný symbol, že za Masaryka jsme stále ještě žili poměrně klidně a bezpečně, že však po jeho smrti se nám začíná žít nebezpečně. Vynesl z chaosu války nezávislý československý stát, dal mu ducha a tradici, vedl jej jako moudrý otec téměř dvě desítky let jeho života. Potom jej hotový vložil do našich rukou a odešel, jako by chtěl říci: Ukažte teď sami co dovedete! – Co bychom asi nyní slyšeli z Masarykových úst, kdyby ještě mohla mluvit? Jistě slova víry, odvahy a povzbuzení. Masaryk by jistě nebyl příliš překvapen tím, co se nyní kolem nás a proti nám děje. Promyslil problematiku československého bytí jako snad nikdo jiný z nás a byl na mnohé nesnáze připraven. Ano, když nyní čteme některé jeho projevy, poznáme, že na těžké časy připravoval i nás. Jestli jsme tehdy dost nerozuměli, rozumíme teď už dobře, proč nám znovu a znovu připomínal, že nejdůležitější náš problém je německý, a proč nám ještě na odchodu kladl na srdce spravedlivou národnostní politiku. Mnohé naše iluze se rozptýlily. Poznali jsme po mnohých zkouškách a omylech skutečnost, jak je osudově souzeno znovu a znovu ji poznávat všem československým pokolením. V Masarykově mysli v tomto ohledu ilusí nebylo. Jediné, več doufal, snad bylo, že obecná evropská situace se utváří tak, aby jeho národ byl ušetřen příliš trpkého rozčarování. Proto dělal politiku evropskou, tolerantní, smířlivou, ženevskou. Ale hned od začátku se také jistil opíráním o Francii, o západ vůbec a o Malou dohodu. Trochu na nás teď dolehlo, ale držíme-li se tak dobře jako doposud, víme, že za to musíme vděčit oné politice, kterou nám určil a odkázal Masaryk.