1. THE CLASH: London Calling (1979) Nejen punková klasika: skutečná hudební revoluce. V době nahrávání alba už byl prvotní punkový náboj The Clash i celé scény minulostí, čtveřice londýnských muzikantů ale přesto natočila neuvěřitelně pestrou a zároveň kompaktní desku, na níž se mísí vlivy punku, reggae, ska, dubu, rockabilly a popu. London Calling je dodnes nejvíce kosmopolitní nahrávkou, která kdy spatřila světla světa.
2. BEATLES: Revolver (1966) Nehitové album Beatles: ze skladeb na Revolveru se na nejrůznější „best of“ výběry probojují vždy jen Yellow Submarine a Eleanor Rigby. Revolver je ale také nejodvážnější deskou Beatles. Nové zvuky, nové postupy, chuť experimentovat, rezignace na veškerá klišé. Právě na Revolver začala cesta, která vyústila na následujícím Seržantu Pepřovi.
3. BOB DYLAN: Blood On The Tracks (1975) V době vzniku alba už byl Dylan legendou s „předplaceným“ místem ve folkové i rockové síni slávy. Měl na kontě už čtrnáct desek včetně přelomové Highway 61 Revisited nebo Blonde On Blonde. Z ničeho nic se ale vrátil k akustickým kořenům a připravil kolekci „smířených“ písní, které patří k nejlepším v celé jeho kariéře: Tangled Up In Blue, Shelter From The Storm nebo Simple Twist Of Fate.
4. MICHAEL JACKSON: Thriller (1982) Nejprodávanější nahrávka v historii populární hudby odstartovala novou epochu: éru hudebního videoklipu. Obrazové ztvárnění titulní skladby katapultovalo Jacksona na trůn „krále popu“ a nastavilo zcela jiný standard: k tomu, aby byla nahrávka úspěšná, už nestačilo působit jen na sluch. Deska i umělec musejí být od Thrilleru zajímaví i vizuálně. 5. BOB MARLEY: Exodus (1977) Marley - jediná hudební superhvězda ze zemí třetího světa. Bob Dylan pro Afriku. Na albu Exodus (podle časopisu Time jde o vůbec nejdůležitější nahrávku celého 20. století) dotáhl Marley k dokonalosti úspěšnou formuli z předchozích desek: houpavý rytmus reggae provoněný mocným marihuanovým odérem, na jehož vlnách Marley šíří poselství míru, rastafariánství, nenásilné revoluce, a nově tak definuje hodnoty černošského světa.
6. BLACK SABBATH: Paranoid (1971) Na začátku sedmdesátých let ještě doznívala éra hippies a zároveň se formovala nová generace rockových kapel, sázejících na hráčskou virtuozitu a propojení s dalšími hudebními styly. A do toho vtrhli čtyři vlasatí chlapíci z Birminghamu v čele s excentrickým Ozzym Osbournem a šokovali svět přímočarou, tvrdou a také nebývale hlasitou rockovou hudbou plnou jednoduchých a syrových kytarových riffů. Black Sabbath položili základy heavy metalu a jejich druhé album Paranoid je klasikou žánru: kromě titulní skladby obsahuje i další dvě „povinné“ hardrockové hymny: War Pigs a Iron Man.
7. JOY DIVISION: Unknown Pleasures (1979) Málokterá nahrávka měla ať přímý či nepřímý vliv na tisíce mladých kapel, které hudebně vyšly z punk rocku, ale pokoušely se o novou zvukovou estetiku: stísněná atmosféra, strohá jednoduchost, a přitom naléhavé melodie - to byly základní atributy zvuku Joy Division. Snad žádné album v historii také tak věrně nereflektuje duševní stav frontmana kapely: Ian Curtis se oběsil v květnu 1980.
8. KRAFTWERK: The Man-Machine (1978) Opomenutí Kraftwerk v žebříčku deseti nejdůležitějších alb historie je největší chybou Rolling Stone. Bez Kraftwerk by nevznikla elektronická hudba, bez Kraftwerk by se počítač nikdy nestal hudebním nástrojem.
9. PINK FLOYD: The Dark Side Of The Moon (1973) Album, které více než jakékoliv jiné přirozeně spojilo „umělecký“ záměr se vstřícností k posluchači. Ze všech konceptuálních rockových desek je Dark Side Of The Moon nejucelenější a také nejpřístupnější. Psychedeličtí klasici Pink Floyd objevili na odvrácené straně měsíce krásné písničky.
10. THE SMITHS: The Queen Is Dead (1986) Smiths jsou možná vůbec nejdůležitější kytarovou kapelou všech dob, která v mnoha - zejména britských - žebříčcích s přehledem poráží i Beatles. Během své krátké, ale strmé kariéry dokázali The Smiths napsat jedny z nejsilnějších skladeb rockové historie. A jejich zpěvák Morrissey? Dokonalý frontman. Smiths měli jedno velké štěstí: rozpadli se mladí - zůstali mladí.
