Je 14. srpen 2008, šest hodin ráno. V rychlosti snídám a spěchám na dopravní inspektorát.
Před dvěma měsíci jsem spáchal přestupek ve Strahovském tunelu. Povolenou sedmdesátku jsem překročil „o méně než dvacet kilometrů v hodině“. Můj první přestupek v životě. Pozvali si mě k podání vysvětlení.
Cestou přemýšlím, co jim asi řeknu. Kamarád mi radil, abych řekl, že jsem neřídil já, ale osoba blízká. Prý ho k tomu policista za přepážkou sám vybídl. Udělal to a neplatil nic. Jestli jsem si vědom spáchání přestupku, bylo první, na co se mě policista ptá. Přiznávám se. Jel jsem o jedenáct kilometrů rychleji. Byla to chyba. Tak za ni zaplatím. Jsem s tím smířený.
Policista ke mně obrací obrazovku počítače. Moje vyholená lebka z ní jen září. Ještěže jsem nelhal. Musel bych se hanbou propadnout. V rychlosti platím pokutu a ujíždím do práce, abych stihl první ranní pacienty. Zase Strahovským tunelem.
Pokračování na straně 10
Ti dole, Ti uprostřed...
Dokončení ze strany 1
Úzkostlivě sleduji ručičku tachometru, rychlostní omezení, stanoviště kamer. Už nejedu tak uvolněně a bezpečně. Jsem nervózní. Ostatní řidiči vypadají také vyplašeně. Asi už je také vyfotili. Prý se z toho stal výnosný kšeft. Stačí instalovat desítky kamer, policisté jsou v teple a peníze soukromým firmám nebo obcím, které je provozují, jen tečou. Pořádek ale musí být. Pravidla přece platí pro všechny. Nebo neplatí? Šťáva s důvěrou bosse Košťála Zprávou dne je prohraná arbitráž s firmou Diag Human. Stát, to jsme my, jí má zaplatit 8,33 miliardy korun. Nechápu, kde se vzala ta obrovská suma. Nešťastný ministr Bojar prý něco napsal, a tím něco zmařil. Následovníci v ministerském křesle to ještě víc zamotali. Jejich
obličeje si vybavuji podle toho, čím mě nejvíc zaujali. Marie Součková návrhem balit koblihy do celofánu. Milada Emmerová bojem proti kuřákům. Jan Stráský vášnivým kuřáctvím a láskou k turistice. Bohumil Fišer roztomilou popleteností. Tomáš Julínek stejným účesem, jako mám já. Všichni jsou s tím průšvihem nějak spojení. Asi by nebylo těžké zjistit jak moc a předložit jim účet. To se určitě nestane. Dopadne to jako s miliardami za televizi Nova nebo za IPB. Prostě to za ně všichni zaplatíme. Nechápu, proč si to lidé nechávají líbit. Proč se všichni tak horlivě přou o třicetikorunové regulační poplatky a k miliardám mlčí? Možná si tak velkou částku ani neumíme představit. Kolik by za ni mohlo být léků pro těžce nemocné, azylových domů, hospiců. Místo toho skončí u pana Šťávy.
Vůbec nic o něm nevím. Je podobný typ jako fotbalový boss Košťál. Budí stejnou důvěru. Dobrovolně bych mu nepůjčil ani korunu. Tak proč mu mám platit? Jsem v tom úplně nevinně! To přece není spravedlnost! Arbitráž podle Orwella Když něčemu nerozumím, sáhnu do knihovny pro román George Orwella 1984. Napsal jej přesně před šedesáti lety. Jako by to bylo dnes: „Možná už od mladší doby kamenné byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole. Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoliv mimo svůj každodenní
život – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni. Přijde chvíle, kdy Ti nahoře buď ztratí víru v sebe, nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svoji stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Jen Těm dole se nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle.“ A právě proto se budeme skládat na další arbitráž. Jan Hnízdil, lékař a publicista Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| JAN HNÍZDIL, lékař a publicista
