Kdo v dětství nečetl Rychlé šípy z pera Jaroslava Foglara a neoblíbil si jejich hrdiny? A nesbíral a nehltal komiksy, ať už je maloval Fišer nebo Čermák, nebo ještě jiní kreslíři? Ale přestože jsem byla léta zamilovaná do Mirka Dušína a o můj obdiv se dělil Jarka Metelka, Jindra Hojer i Červenáček, tím, kdo si doopravdy získal moje srdce, byl Rychlonožka. Zatímco první čtyři jmenovaní členové legendární románové a komiksové party kamarádů byli až skoro protivně čestní, pravdomluvní a tak dál, zkrátka a dobře to byly nedostižné vzory, Rychlonožkovi se dařilo smysl pro čest skloubit s trochou darebáctví a neposlušnosti. Ačkoli i pro něj byla vrcholem vyjádření vzteku či rozčilení nadávka „ty plantážníku!“, svými povedenými kousky a spoustou vtípků dokázal příjemně narušovat auru vzorného chování, která Rychlé šípy obklopovala.
Rychlonožka byl vždy v záloze, pravý Rychlý šíp, pevný člen party, vždy měl ale nějakou tu hlášku navíc, to Rychlonožka tak trochu zlobil, dokonce i Mirkovi odmlouval, na rozdíl od ostatních hochů z klubu měl na svědomí lecjaké chybné výkony, tak třeba na výpravy vstával pozdě, neuměl si pořádně sbalit tornu, občas pomotal dokonce i ranní rozcvičku! Myslím, že právě pro tuhle občasnou popletenost ho měly rády generace čtenářů. Mezi těmi skvělými hochy byl tak trochu smolař.
Ano, docela určitě bylo Rychlonožkovým sympatickým rysem právě tohle smolařství. Kdo z nás, kdož občas nadáváme na smolný den, kdy se vůbec nic nevede, by neměl radost, že se smůla nevyhýbá ani členovi tolik obdivovaných, legendárních Rychlých šípů? A kdo si snad vždy naprosto dokonale sbalil tornu? A neulejval se při nějaké té rozcvičce? Hned musí být Rychlonožka každému bližší.
Ne Mirek Dušín, ale Rychlonožka je vlastně dokonalým hrdinou z Rychlých šípů. Čestný, pravdomluvný, věrný kamarádům, ale také rošťák, vtipálek a vejtaha. Kdo by někoho takového neměl rád? Jo a mimochodem, když jsem byla malá, doma mi říkali Bohouš. Ten byl z Bratrstva kočičí pracky, ach jo.
