Zdá se, že mechanismy, které mají nastartovat ekonomický růst, v mnoha vyspělých zemích nefungují. Domácnosti i firmy zkrátka pochopily, že jedním z významných faktorů vzniku krize a dlouhodobé recese v mnoha zemích byla přílišná zadluženost.
A jediným rozumným řešením je tuto zadluženost snižovat, nikoliv dluhové břemeno přesunovat v prostoru, například na bankovní sektor nebo na stát, či v čase na budoucí generace.
Typickou ukázku slabé účinnosti těchto opatření poskytují Spojené státy. Nejdelší poválečná recese americké ekonomiky začala v prosinci 2007 a skončila v červnu 2009. Druhá polovina loňského roku byla ve znamení slušného oživení ekonomiky, hospodářský růst akceleroval až na 1,2 procenta v závěrečném čtvrtletí roku 2009. V průběhu letošního prvního pololetí se však tempo začalo opět snižovat.
Opomineme-li cyklus zásob, významnou roli hrála i fiskální politika. Americká vláda bojovala nejprve s krizí finančních trhů a následně s recesí výrazným navýšením výdajů z veřejných zdrojů. Od roku 2008 se státní zadlužení USA zvýšilo o více než 20 procent HDP. Přes dramatičnost stimulu byl jeho ekonomický dopad zklamáním. Americké domácnosti i firmy pochopily, že problémem minulého vývoje bylo přílišné zadlužení. Nižší daně či dodatečné transfery z veřejných rozpočtů tak z velké části využívaly ke snižování zadlužení a k vyšším úsporám. Navíc se zdá, že si domácnosti i firmy uvědomují, že i stát bude muset své dluhy zaplatit, což na subjekty dopadne v podobě budoucích vyšších daní či nižších vládních výdajů. Proto si vytvářejí rezervy již nyní.
A co měnová politika? Klíčová sazba americké centrální banky se již dlouhou dobu nachází na téměř nulové úrovni. Extrémně nízké jsou i úrokové sazby hypotečních úvěrů a úvěrů pro korporace. Ale nízké úrokové sazby nijak nestimulují ekonomické subjekty k investování do nových nemovitostí či výrobních kapacit. Opět se preferují úspory před zadlužováním. Neochota utrácet se projevuje klesající inflací, což u centrálních bankéřů vyvolává obavy z deflace. Ty jsou tak velké, že americká centrální banka zřejmě přistoupí ke druhé vlně takzvaného kvantitativního uvolňování. Fed již jedno kolo uskutečnil, když po pádu Lehman Brothers na podzim roku 2008 odkupoval „toxická“ aktiva bankovního sektoru. Tady však byl cíl úplně jiný - zabránit kolapsu finančního systému.
Ve druhém kole bude záměr jiný - vytisknout peníze a nakoupit za ně státní dluhopisy, možná i jiné finanční instrumenty, s cílem zvýšit inflační očekávání a podpořit tak spotřebu, aby si domácnosti nakoupily zboží dříve, než bude dražší. Klidně se ovšem může stát, že domácnosti nové „inflační“ peníze neutratí za zboží a služby, ale v obavě před inflací a dalšími nejistotami se uchýlí třeba ke zlatým cihličkám.
***
Klidně se může stát, že domácnosti nové „inflační“ peníze neutratí za zboží a služby, ale v obavě před inflací se uchýlí třeba ke zlatým cihličkám
O autorovi| JAN VEJMĚLEK ekonom Komerční banky
