Tři dny před předsednictvím je situace následující: první dvě instituce mají devět lidí a europarlament to vytáhl na jedenáct. V hektických dnech během předsednictví je přitom potřeba počítat až s padesáti schůzkami, které bude nutné tlumočit.
Brusel je však nyní smírnější. „Nejsem tím počtem nadšený, ale měli bychom to zvládnout,“ komentuje čísla šéf české tlumočnické buňky pro komisi a radu Roderick Jones. Důvod jeho relativního klidu tkví v tom, že vedle Čechů zaměstnanců mají úřady seznam necelé stovky tlumočníků na volné voze, kteří už do Bruselu dojíždějí. A 100 je podle Jonese „dobrý základ“.
„Slovinci měli dvanáct stálých a jen padesát externích tlumočníků. Museli sice velmi dobře vážit, koho kde potřebují, ale zvládli to,“ říká. Jeho protějšek z parlamentu Gertrud Dietzeová dodává, že to bude nápor na koordinaci. „Musíme předcházet situacím, kdy budou jeden den neplánovaně potřeba desítky externistů. Nemůžeme jim nařídit ‚přijeďte‘ jako u našich lidí,“ říká.
Za skromným stavem českých či slovinských tlumočníků stojí politika Bruselu: úřady nasadily vstupní laťku pro zaměstnance vysoko a externisty exkluzivně platí – vydělají si několik set eur čistého za každý den. Mnozí lidé proto raději zůstávají na volné noze. Špatně anglicky raději ne Kromě samotného počtu tlumočníků je ve hře kvalita. Podle Jonese jsou na tom Češi naštěstí obecně velmi slušně. „Máte dobré školy,“ říká. Aféra z letošního března, kdy si vládní tým stěžoval na úroveň tlumočení na summitu, je prý ojedinělá. „Tlumočník nestihl přeložit celé vystoupení Mirka Topolánka, protože předsednická země do toho vstoupila a zkrátila projevy. Sám překlad byl v pořádku,“ vysvětluje.
Přestože jsou ministři vysmívaní za to, že neovládají cizí řeči, vzkaz tlumočníka je jasný: raději česky. „Komunikace je zpravidla přesnější a efektivnější, když se spolehnete na interpreta, který tu od toho je,“ říká Jones.
