Osmnáctiletá židovská dívka Helena Böhmová nastoupila v roce 1942 do transportu. Ještě před odjezdem se nechala vyfotit na památku, zašla do vyhlášeného fotografického salonu Vilém Frendl ve Žďáru nad Sázavou. Snímek si nikdy nevyzvedla, zemřela v plynové komoře.
Na zapomenutou fotografii narazily předloni děti ze Základní školy ve Velkém Beranově a pátrali po Helenině příběhu. Poté co o něm informovaly LN, o Heleně na snímku se dozvěděla její sestřenice Zuzana Ledererová. Jediná, která z celé rozvětvené rodiny přežila.
„Odebíráme Lidové noviny odjakživa. Když mi manžel četl ten příběh z titulní strany, najednou jsem věděla, že je to moje sestřenice,“ vzpomíná šestaosmdesátiletá Zuzana Ledererová. „Obě jsme vyrůstaly v Jihlavě. Před válkou mě rodiče poslali do Prahy a pak jsem jela do Dánska. Helenina rodina se přestěhovala do Žďáru nad Sázavou, v Jihlavě už byla dost napjatá atmosféra. O tom, co se Heleně stalo, jsem dlouho nevěděla.“
Pokračování na straně 3
Dokončení ze strany 1
„Po válce jsem se vrátila do Prahy a hledala jsem jakékoliv informace o rodině. Každý den jsme s manželem chodili do Červeného kříže i na další úřady. Nakonec jsme na seznamech z transportů našli už jen jména blízkých a čísla transportů. Dál už jsme nepátrali, bylo to příliš bolestné. Když jsme byli v Dánsku, tak jsme o transportech věděli, ale nenapadlo nás, že tam zůstane tolik lidí.“ vzpomíná Ledererová.
Snímek Heleny vyfotografoval v roce 1942 vyhlášený fotograf Vilém Frendl, v ateliéru ve Žďáře nad Sázavou. Fotografii si Helena zaplatila, ale už si ji nepřišla vyzvednout. Odjela do Terezína a její osud končí kdesi v Polsku, v plynové komoře. Až v roce 2005 si čtyřiadevadesátiletý Frendl třídil svůj archiv a pod rukama se vynořila fotka židovské dívky, jejíž jméno již dávno zapomněl. Dal proto do regionálních novin výzvu. Článek v roce 2009 objevila učitelka Jaroslava Zadražilová a její žáci ze Základní školy ve Velkém Beranově.
„Dědeček by byl moc šťastný, že se fotografii podařilo předat někomu z Heleniny rodiny. On byl ohromně poctivý člověk, bral to tak, že se snímek musí odevzdat do správných rukou, byla to přeci zakázka,“ vysvětluje vnuk fotografa Vilém Frendl.
