LONDÝN - Často impulzivní, někdy nerudný a se spíše přímočarým slovním projevem. Taková pověst provází doma premiéra Mirka Topolánka. Na půdě London School of Economics ale Topolánek ukázal zcela jinou tvář.
Je čtvrtek, půl sedmé večer, a hala této prestižní britské univerzity je zaplněna do posledního místa. Český premiér začíná připraveným proslovem v angličtině, ve kterém připomíná více než stoletou historii školy. Jeho výslovnost má k dokonalosti daleko, ale snaží se -a chvílemi se i omlouvá.
„Řešením je liberalizace, omezení státních výdajů,“ nabízí jeden ze svých ekonomických receptů. Odvolává se na původem rakouského ekonoma a předního obhájce svobodného trhu Fridricha Hayeka, necitlivé zásahy do hospodářství parafrázuje citacemi z Komunistického manifestu. Jako by chtěl vyjít z ekonomického stínu Václava Klause, který zde před studenty mluvil v roce 1997. V následné debatě pak podle názoru několika pamětníků Topolánek nynějšího prezidenta zcela předčil.
Euro? Naštěstí to nejde Tázající sice chvílemi taktéž - stejně jako Klaus - oponoval, dokázal ale i pobavit a celkově působil přesvědčivěji. A především si vyzkoušel roli muže, který bude příští půlrok řídit chod EU. Ať už šlo o slovinskochorvatské územní spory, tureckou přítomnost na severu Kypru a především budoucnost Lisabonské smlouvy a zavedení eura v Česku. „My naštěstí neplníme kritéria,“ pobavil přítomné poté, co vysvětlil postoj Čechů k jednotné měně. Zatímco většina českých obyvatel je podle něj „konzervativní a spořivá“ a nechce se koruny zbavit, podnikatelé se prý „úplně zbláznili a chtějí euro za každou cenu“. Přítomné nicméně vzápětí ujistil, že „uděláme správné rozhodnutí“. A dodal, že Slovensko s eurem zaváděným od Nového roku je pro nás „laboratoří“.
Svéráznou směsicí vtipu a rozvahy komentoval i stav schvalování Lisabonské smlouvy. Nehodlá prý „pomocí rozbrušovačky“ odstranit své jméno z plakety před lisabonským klášterem sv. Jeronýma, kde byla úmluva parafována - neboli za svým podpisem si stojí.
Většina otázek, které na českého premiéra mířily, se ale netýkala Česka. Například, když se jej jedna tazatelka ptala, co říká na blokování rozhovorů o vstupu Chorvatska do EU slovinskými vyjednavači. „Slovinci jsou nyní v silnější pozici. Předtím podobně Slovince vydírali Italové,“ komentoval územní spory zmíněných zemí. Na okamžik se pokusil téma zlehčit slovy, že „ve světě jsou vážnější problémy“, vzápětí ale opět nastolil vážnější tón a vyslovil se pro budoucí rozšíření EU na celý Balkán.
Český premiér překvapil i při odpovědi na poněkud nadčasový dotaz týkající se rozděleného Kypru. Nejdříve sdělením, že na ostrově v půlce 90. let několik měsíců studijně pobýval a „každý den si četl Cyprus Weekly“. A když pobavené publikum ujistil, že každodenní čtení se netýkalo pouze tohoto týdeníku, ale i jiných kyperských tiskovin, nabídl opět poněkud svérázný, byť zřejmě realistický náhled na věc. Pokud prý ze severní části Kypru neodejde turecká armáda, nic se nevyřeší. Když se však stáhne, mohou nastat nové problémy. Závěrečný potlesk Zaskočit se Topolánek nechal jen jednou. A to hned při prvním dotazu, který se týkal českých sportovních letadel v rukách tamilských povstalců na Srí Lance. „To jste mě trochu vyděsil,“ opáčil na tvrzení, že tím Češi vlastně podporují teroristy. Vysvětlil ale, že není v silách úřadů zabránit tomu, aby běžně dostupné sportovní letadlo skončilo v nepovolaných rukách.
Debata zhruba po hodině a půl skončila, i když dotazů spíše přibývalo a nálada v sále v žádném případě neupadala. Na závěr byl český premiér odměněn dlouhým potleskem. Tedy i v tomto případě něčím ne zas tak obvyklým.
O autorovi| PETR PEŠEK (od zvláštního zpravodaje LN v Británii)
