Ministrovi životního prostředí jeho předchůdci vytýkají neznalost. Jakým právem?
Zmnoha stran slýcháme, že s Pavlem Drobilem přišla na ministerstvo životního prostředí neodbornost. Jestli ministr je nebo není ignorant, teprve uvidíme. Ale předem mu zhoršovat startovní pozici tím, že ho budeme poměřovat jakýmisi vysokými standardy, které prý až dosud jeho resort vykazoval, je neudržitelné.
Pane, vy se neorientujete Ministerstvo životního prostředí je výjimečná instituce. Nejde jen o šortky a sandály, jde hlavně o dojem, že na ministerstvu v osobách řady zasloužilých aktivistů zasedá jakási vyšší erudice. My ostatní jsme laici, kteří se o ochranu přírody soustavně nezajímáme a když na nás někdo vyštěkne spočítaný potenciál biomasy, zmíní možnosti sluneční energie nebo poslední údaje NASA o globálním oteplování, projede námi nejdřív pocit nekompetentnosti a vzápětí viny. Předat Zemi v dobrém stavu následujícím generacím chce přece každý.
Výsledkem je názorová hegemonie lidí, kteří nám vnutili představu, že oni jsou odborníci (přestože ekologové, tedy vědci, tvoří menší část tzv. ekologického hnutí). Odborníkům se neoponuje. Z této atmosféry potom vyrůstá povýšenectví vůči laikům, jako je Drobil (Martin Bursík: „Ministr Drobil není v otázce životního prostředí expert. Neorientuje se v oblasti.“; subalterní úředník Evropské komise Ladislav Miko: „Z výroků pana ministra se mi zdá, že jsou oblasti, které bude dobré probrat dříve, než on vyhlásí ten či onen směr.“)
Jenže odbornost nevzniká tak, že se tím odborníkem sami vyhlásíme. Z událostí několika posledních let lze docela snadno sestavit dlouhou bilanci těžkých zelených omylů. Když například Německo před deseti lety vyhlásilo útlum atomu, vykládali to i naši zelení jako znamení, že atomu historicky odzvonilo. Teď, kdy je řeč o jaderné renesanci, naši proroci buď mlčí, nebo přemýšlejí, jak z opozice proti jádru pokud možno nenápadně vystoupit.
Když se ukázalo, že biopaliva spoluzavinila hladové bouře ve třetím světě, že biolíh nepomáhá přírodě, ale nanejvýš podnikatelům typu Tomáše Pitra, objevila Strana zelených jakási biopaliva druhé generace, u kterých už se vychytají mouchy, jen o nich bohužel neměla ani slovo v platném volebním programu.
A konečně když si nedávno i širší veřejnost uvědomila, jak zločinné jsou vysoké výkupní ceny proudu z fotovoltaických panelů, ukazovali hned naši ekoaktivisté na ostatní: to ČSSD, Unie svobody a KSČM, my jsme tehdy vůbec ve sněmovně nebyli. Což je fakt, jenže komu asi se ta mesaliance pokoušela vypálit rybník? A proč potom ve vládě zelení proti zákonu, který má počátek v jejich zájmu o alternativní zdroje, nic nedělali?
A pak je tu kdysi velká pýcha a dnes velká bolest environmentalistického směru, teorie globálního oteplování zaviněného člověkem. Na loňský skandál kolem ukradených e-mailů, v nichž si významní členové klimatologického establishmentu z Británie a Spojených států tu dopisují o triku, jímž se dá zamaskovat pokles teplot, tu jeden druhému radí, aby mazal data, která po nich s odvoláním na zákon žádají jejich názoroví protivníci, odpověděla eko-subkultura nejdřív protiútokem (Pokus torpédovat klimatický summit OSN v Kodani!), potom dětinskými výmluvami (trik je výraz vědců pro sofistikovanou vědeckou techniku, kterou by normální blbec nepochopil) a nakonec úředními retušemi.
Jedna americká komise zřízená k vyšetřování e-mailové aféry o svém hlavním podezřelém vědci zauvažovala, že pokud v minulosti získal tolik grantů, nemůže to být podvodník. Britská komise se svého hlavního podezřelého, což byl onen pán navrhující mazání datových souborů, ani nezeptala, jestli tedy mazal, nebo ne.
Zelená politika léta odmítala být poměřována na pravolevé stupnici, trvala na tom, že je vědecká. Ale vědecký obor, z něhož opakovaně čerpal třeba náš Martin Bursík, je dnes zahlcen tautologií, zavíráním očí a vytěsňováním nepříjemných skutečností.
Neberte nám starou víru Jeden by si myslel, že po této sérii ran bude zelený i nazelenalý proud v politice na nějakou dobu vyřízený. Jejich vědecko-politický establishment dospěl přece do takového stadia intelektuální zkorumpovanosti, že ten rozklad dnes postřehne i nepředpojatý laik.
Očekávat od zelených pokoru by ovšem asi bylo naivní. Jsou v zajetí své vlastní „odbornosti“, které už se v minulosti tolik napředváděli, a naopak sami očekávají, že aspoň na jejich tradičním ministerstvu se stará pravda bude vyznávat dál. Pokud by ale při ochraně životního prostředí měla platit jen ta jedna, není nepolíbený ministr Drobil handicap, ale výhoda.
Zelená politika léta odmítala být poměřována na pravolevé stupnici, trvala na tom, že je vědecká. Ale ta jejich věda je dnes zahlcena tautologií, zavíráním očí a vytěsňováním nepříjemných skutečností.
O autorovi| DANIEL KAISER komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
