Autor se ptá, zda nenastal čas ukázat ateismus nikoli jako lež, ale jako nedopovězenou pravdu. Ukázat víru nikoli jako soubor zaprášených pouček, ale jako cestu zrání, která „zná i údolí Božího mlčení, ale na rozdíl od vyznavačů jistot (ať už náboženských či ateistických) je ani neobchází, ani v nich nerezignuje na další hledání, nýbrž trpělivě kráčí dál“. Trpělivost je jedním z klíčových slov knihy. Trpělivost s druhými (láska), trpělivost se sebou samým (naděje) i trpělivost s Bohem (víra).
Jedna věc je ovšem koncept „obejmutí nevíry vírou“ a jiná věc jeho praktické použití. Autor tu potíž neskrývá. Naopak. „V přímém přenosu“ ji ilustruje v kapitole Dopis. V noci před odjezdem na místo, kde bude psát Vzdáleným nablízku, vyřizuje navršenou korespondenci. Upoutá ho dopis muže, který se deklaruje jako přesvědčený ateista. Tuctovými argumenty kritizuje Halíkovy texty a „vyvrací“ existenci Boha. Halík přiznává, že se při psaní odpovědí na takové listy trápívá „mezi Skyllou neupřímné zdvořilosti a nezdvořilé upřímnosti“. Užuž chce rozečtený dopis hodit do koše, když ho upoutá pokračování. Pisatel tu najednou Bohu neuvěřitelně spílá. „Jsi kat s krvavými pařáty, proklínám tě!“ píše. „Proklínání Boha je i na mne - bývalého poradce papežské Rady pro dialog s nevěřícími - poněkud silná káva, a tak jsem se k textu znovu vrátil a hledal v přeskočených stránkách důvod, pro nějž již úspěšně popraveného Boha znovu nenápadně vzkřísil, aby mu mohl tak drasticky vyčinit. Jeden odstavec byl klíčový a zcela změnil můj postoj k tomu textu i jeho autorovi. Pisatel zde prozrazuje, že mu malá vnučka zemřela na rakovinu,“ uvádí Halík a pokouší se uhádnout pohnutky, z jakých mohl být dopis napsán. Přiznává ale, že na něj dodnes neodpověděl a že neví, zda to byla zbabělost, lenost, slabost a rozpaky jeho vlastní víry a teologie, nebo zda správně usoudil, že všechna slova by v této fázi mohla jen přisypat sůl do ran.
Nový vývar starých textů
Kniha Vzdáleným nablízku je mapou Halíkova putování k těm, kteří mu zpodobňují biblického Zachea, plaše vyhlížejícího Ježíše. Není přitom primárně určená pro domácí trh. Halík ji psal v německé poustevně pro americké publikum (rukopis si objednalo newyorské nakladatelství Bertelsmann Doubleday, autor ho pak v plném rozsahu poskytl také Nakladatelství Lidové noviny). Jelikož v ní ovšem - přiznaně - vykradl celé odstavce ze svých minulých knih, český čtenář se může cítit ošizen. Přesto tu nejde jen o jakýsi výbor z díla doplněný sérií čerstvých - ať psychologicky, filozoficky, sociologicky, religionistiky či politologicky laděných - úvah. Jde o pokus vytvořit ze starých a nových střípků ucelenou mozaiku, pokus nosný, podnětný a vzrušující. Na kvalitě mu neubírají sporadické až příliš paušalizující soudy (televizní kazatelé rovná se trapní klauni), ani občasné výpadky korektora.
***
Výběr knih ve spolupráci s knihkupectvími Academia a Fišer
Vzdáleným nablízku
Tomáš Halík Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2007, 252 strany.
