Písničky Charlieho Soukupa jsem v dobách pomýlené adolescence neuměl ocenit. Nic na nich nepřipomínalo umění a já tehdy byl přesvědčen, že se mi právě to „umělecké umění“ má líbit.
Chlapík hraje na kytaru nějaké ty akordy, jež bych tehdy asi taky zvládl, zpívá k tomu nějaké ty rýmy, o nichž jsem si myslel, že bych je také zvládl (a krutě jsem se mýlil).
Přišlo mi, že to jsou songy pro vyřvávání v hospodě (anebo vzhledem k jejich „protistátní“ povaze spíš doma na mejdanu), ne určené k soustředěnému poslechu. To, že kategorie písní, jež je možné vyřvávat, je jedna z nejdůležitějších, mi naštěstí došlo docela rychle. A pak se otevřelo i kouzlo Soukupových textů, v nichž se autorovi někdy bez jakéhokoli „geniálničení“ podařilo vystihnout ducha doby – tíživé, absurdní a někdy k popukání. A je překvapivé, jak málo zestárly ve srovnání s některou tvorbou, jež byla v době vzniku vznímaná jako zásadnější. Jeden z vrcholů Soukupova díla představuje skladba Televize, rozladěně znějící kytara, nemelodický zpěv, těžkopádný roztahaný rytmus. Donekonečna opakovaná slova „Televize, Eurovize, Intervize“ s různými připodoteky. Je v tom slyšet únavná monotónnost znormalizovaných dnů. „Televize, Intervize, Eurovize. Pořad o práci. A jsme v p..eli.“ Těžko si představit adekvátnější zvukový doprovod pro nějaký ten hodně znavený pondělek.
***
Tipy Anna Calviová: Anna Calviová Domino Britská zpěvačka italského původu míří na místo pro nebezpečně fatální děvy z temných snových krajin. Někdy trochu okázale, ale u debutu se to snad dá prominout. Elbow: Build a Rocket Boys! Polydor Kapela, která se svým komplikovaným rockem dlouho bojovala o to, aby si jí někdo vůbec všiml, se na nové desce pokouší navázat na úspěch alba Seldom Seen, za něž před dvěma roky získala britskou Mercury Prize.
