Listopadový kongres ODS by měl být volební. Topolánek je od pádu své vlády v defenzivě
Když opatrnický místopředseda ODS Petr Gandalovič před několika dny prohlásil, že by za jistých okolností nebyl úplně důrazně proti tomu, aby si z něj v listopadu na kongresu partajní kolegové udělali šéfa (a kandidáta na příštího premiéra), sklidil posměch. Zasloužený: o Petru Gandalovičovi jako politickém vůdci vůbec nemá smysl mluvit, vždyť ani neumí říct, co chce, respektive dokázal dát pouze najevo, že když mu přinesou „jmenovací dekret“, nebude líný pro něj natáhnout ruku. Ale liší se od něj ostatní představitelé ODS tak výrazně, aby se mu mohli v klidu pošklebovat?
Argumenty, které ze stranického prostředí jaksi mimochodem zaznívaly v souvislosti s Gandalovičovou „polokandidaturou“, si zaslouží pozornost: spousta funkcionářů se nechala slyšet, že ODS před volbami nemůže měnit lídra (jak se dnes říká „přepřahat“), že Gandalovič nemá charisma a že Mirek Topolánek je sice problematický, ale představuje v tuto chvíli nejmenší volební riziko. Jsou to nesmyslné názory, podtrhující, v jakém je ODS útlumu. Volby do sněmovny se přece mají konat až za mnoho měsíců – a kdyby se občanští demokraté rozhodli, že jejich kongres bude volební a zvolili si novou „hlavu“, automaticky by z toho rozhodně nevyplývalo, že v květnu nemohou vyhrát.
Záleží na charismatu?
Pokud jde o „charisma“ (ať už se tím míní cokoli), jak výrazný byl senátor Topolánek, když nastupoval do stranické funkce? A koneckonců, jaké charisma má pseudosocialista Jiří Paroubek? Jestli je na tom dnes ODS opravdu tak špatně, že se v ní nenajde nikdo „charismaticky srovnatelný“, pak potěš pámbu, ale až tak zlé to asi nebude, ono by stačilo, kdyby případný Topolánkův protikandidát věděl, co chce dělat, dokázal srozumitelně přesvědčit ostatní, že to má smysl – a projevil elementární politickou obratnost. Pak by to klidně mohl být plešatý ouřada.
Mirek Topolánek občanským demokratům v mnoha ohledech prospěl. Pokusil se je emancipovat od Václava Klause, zbavit je eurofobie a národovectví, pokusil se udělat z ODS stranu, volitelnou pro poměrně velké spektrum lidí, kteří se na ní v čase opoziční smlouvy dívali s neskrývaným despektem. Jenže od chvíle, kdy mu Paroubek a jeho komplicové zbourali vládu uprostřed předsednictví Evropské unie, je Topolánek v defenzivě: jako by už politiku nevytvářel a pouze nepřesvědčivě reagoval na to, co mu naservírují jiní, zpravidla prezident s předsedou ČSSD.
Jeho odchod z rozvrácené sněmovny je do značné míry pochopitelný, ale nedokázal ho pořádně a včas vysvětlit – navíc se na něj nepřipravil a přenechal Miroslavu Kalouskovi mediální pozici „tahouna pravice“. S jeho vztahem k Lisabonské smlouvě je to podobné, s nejasným postojem k Fischerově vládě (kterou ODS pomohla postavit za docela jiných podmínek, než jsou ty dnešní) rovněž. Pravda je, že Mirek Topolánek přivedl ODS v posledních volbách k vítězství, ale šlo jen o eurovolby, tedy o nic převratného. A pravda taky je, že v posledních týdnech se nechová jako vůdčí duch, ale spíš jako stárnoucí resignovaný ředitel základky, propadající občasným záchvatům vzteku.
Klausovská lobby vyčkává Listopadový kongres ODS by tedy samozřejmě měl být volební, bylo by to logické a asi i prospěšné. Navíc je to zřejmě jediná cesta, kterou lze Topolánka přimět, aby se vzchopil, pokud o to ještě vůbec sám stojí. Předpokládalo by to ovšem, že mezi občanskými demokraty zavládnou normální otevřené poměry, že se Topolánkovi oponenti odhodlají k normální otevřené kritice a jeho stoupenci, respektive stoupenci cesty, na kterou stranu zavedl, se přestanou bát otevřeného střetu s klausovskou lobby. Ta sice zeslábla (senátor Kubera není zrovna organizační génius a Pavel Bém se stáhnul do ústraní), ale těžko pochybovat, že se ji prezident nepokusí zaktivizovat.
Po květnu příštího roku čeká ODS s největší pravděpodobností povinnost čelit Jiřímu Paroubkovi, komunistům a těm dalším, co se s nimi spojí, jako jediná stabilní a silná opozice (co se do té doby stane s TOP 09, je ve hvězdách). Zatím se bohužel nezdá, že by si její představitelé uvědomovali, jak moc je důležité, aby ODS vedl někdo, kdo má za sebou „šiky vojáků“ a nemusí jenom stát a čekat, jestli nějací dobrovolníci na bojiště vůbec přijdou.
Spíš to vypadá, že si většina lidí z ODS neuvědomuje ani fakt, že se tuzemská politika ocitla v jedné z nejvážnějších krizí, že ve volbách nepůjde o nějaký střet pravice s levicí, ale o střet demokratů s populisty, který určí směřování státu na řadu příštích let. Až se proberou a začnou se v opozičních lavicích vrtět, možná už bude pozdě.
***
Vypadá to, že si většina lidí z ODS neuvědomuje fakt, že se tuzemská politika ocitla v jedné z nejvážnějších krizí. Ve volbách nepůjde o nějaký střet pravice s levicí, ale o střet demokratů s populisty, který určí směřování státu na řadu příštích let.
O autorovi| ADAM DRDA, e-mail: adam.drda@centrum.cz redaktor ČRo – Rádia Česko
