„Šlo o totální etické selhání v profesi, která se nemůže bez etického fundamentu obejít,“ řekl soudce Petr Hrachovec. Úloha BrožovéPolednové podle něj spočívala zejména v tom, aby vytvořila vnější zdání o regulérnosti řízení. „Byla vykonavatelkou vůle politického orgánu,“ zhodnotil její roli soudce s tím, že prokurátorka musí za justiční zločin nést minimálně stejnou zodpovědnost jako soudci ve zmanipulovaných procesech.
Obhájce obviněné Vladimír Kovář se s názorem soudu neztotožnil. „Tvrdit, že mezi žalobcem a soudcem nejsou rozdíly, mně připadá prapodivné a asi ne správné,“ zhodnotil usnesení. Brožová-Polednová podle něj byla v padesátých letech mladá a nevzdělaná studentka práv. „Nemohla se orientovat v tak složitých záležitostech, aby si mohla uvědomit, že řízení je zmanipulované,“ tvrdil u soudu Kovář.
Podle státní zástupkyně Yvony Antonínové se však dělnická prokurátorka do procesu zapojila velmi aktivně: pomohla sestavit obžalobu, držela se stanoveného scénáře z ministerstva spravedlnosti, v závěrečné řeči čin odpůrců režimu morálně odsoudila, a dokonce se zúčastnila popravy čtyř odsouzených. Nejvyšší soud vzal tyto okolnosti v potaz. „Doktorka Polednová se aktivně zúčastnila fyzické likvidace, a tím pádem i justiční vraždy doktorky Horákové a dalších účastníků tehdejšího sporu. Její role nebyla bezvýznamná, ona sama se propůjčila aktu, kdy došlo k posílení politické moci na úkor spravedlnosti,“ shrnul stanovisko mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.
Soudci tak vyhověli nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké, která se neztotožnila s verdiktem vrchního soudu.
Ten roli Brožové-Polednové posoudil jako „vzdáleného účastníka pomoci na vraždě“ s promlčecí dobou pěti let. Trestnost činu tak podle soudců zanikla.
Brožové-Polednové je dnes šestaosmdesát let. Včerejšího jednání se podle očekávání nezúčastnila ze zdravotních důvodů. Také proto bude její případné potrestání zřejmě jen symbolické.
