V ruce drží fialový klobouk s flitry, na očích ohromné sluneční brýle s červenými obroučkami a za sebou táhne několik kufrů a tašek. „Koupím si takové ty kostičkované tašky od Vietnamců,“ vychrlí ze sebe po pozdravu bezprostřední Klára Vytisková, zpěvačka kapely Toxique. Letos získala cenu hudební akademie Anděl za Objev roku. Na sobě má elasťáky s černo-bílým zebřím vzorem, černý top a na krku červenorůžový šátek. Určitě byste ji nepřehlédli, byť je její všednodenní outfit o poznání usedlejší než modely, jež si vybírá na pódium. „Děláme pop-music, i když tady v Česku jsme vnímáni spíš jako underground. A k popu patří show. Podívejte se na Justina Timberlaka, Roísín Murphy nebo Gwen Stefani,“ říká drobná štíhlá Klára, jež s kapelou chystá na září první koncertní DVD.
Puntíková úchylka
Romantická černá pelerína s bílým kožíškem a la Dolce&Gabbana. Několikery vrstvené poloprůhledné šaty v siluetě jako z 50. let. Puntíky, zvířecí potisky, srdíčka. Mašle, červená a zlatá barva, flitry, široké pásky. Lodičky s otevřenou špičkou na vysokém podpatku. Umělé řasy, výrazná rtěnka, složité účesy. Klára Vytisková se nebojí své romantické a ženské oblečení občas shodit nemožnou kombinací. A ani sebe samu, jak zjistím během našeho povídání, nebere tak úplně vážně. Její styl má vtip, nápad a rozhodně na něj nezapomenete. Když jsem ji viděla poprvé v televizi, připomněla mi i díky svému temperamentu mladou Gwen Stefani. A to i s ohledem na odlišnou barvu vlasů.
Klára Vytisková je zkrátka zjevení. Vždyť si vezměte její kolegyně: Teenagerovská Ewa Farna v krátkých sukních, podkolenkách a upnutých tričkách. Lucie Vondráčková, dokonalá až tak, že je úplně bez chuti a bez zápachu. Lenka Dusilová, která se snad měla narodit jako kluk, a Dara Rolins v bundičkách Adidas. Starší generace nepřekvapí už vůbec – elegantně-rockerská Lucie Bílá, nevkusná Iveta Bartošová a puntičkářská Helena Vondráčková. Jistě. Naše popové zpěvačky se snaží být trendy, ale neoslní ani nepřekvapí. A jejich šaty si nepamatujete déle než po tu dobu, co je vidíte na fotce či na pódiu.
„Za stovku z výprodeje,“ Klára Vytisková ukazuje své kamarádce, spolužačce z gymnázia a vizážistce v jedné osobě Kamile před focením pro magazín Pátek LN stříbrné lodičky na podpatku. Z tašek a kufrů vytahuje další poklady: rozevlátou sukni s puntíkatou spodničkou, kterou nosí jako šaty, červené lodičky na podpatku jak jinak než s puntíky, široké hiphopové saténové kalhoty s čím jiným než barevnými puntíky. Modrou košili s drobnými bílými – ano – puntíky.
„Na puntíky mám úchylku. Na pódiu můžu kombinovat puntíky s tygřím vzorem a je to jedno. Nejsem holčičí typ, nosím mnohem víc kalhoty než sukně. A tak si jako zpěvačka to holčičkovství užívám. Užívám si, že jsem za pipku,“ vysvětluje Klára, když se podivuji nad velmi častou frekvencí jejího oblíbeného vzoru. Nemusí naopak batiku. „Skoro bych řekla, že ji nemám ráda. Na gymplu jsme s Kamilou byly asi rok hrozný hippísačky, batikovaly si sukně, nosily zvonáče a navlékaly korálky. Taky jsme si ustřihovaly trička. Teď si je asi začneme prodlužovat,“ Klára Vytisková pronese jakýkoliv vtip (a že jich není málo) s dokonale kamenným obličejem. Když se občas směju jejím výrokům, napadne mě, že je vlastně stejná jako její outfity – hravá a originální.
„Co mě ve stylu inspirovalo? Určitě Divadlo Sklep, kde hraje můj táta (kontrabasista Vladimír Vytiska). Ale v oblékání nemám vzory. Moje teta dělala módní redaktorku v Miláně a vždycky nám posílala časopisy, kterými jsem jako malá s mámou listovala. A taky pytle plné oblečení, šílené modely. Třeba zlatý kabát do áčka na jeden knoflík s tříčtvrtečními rukávy, dneska ho oceňuju. Nevystupuju v něm, bylo by mi vedro.“ A kde se vzal Klářin obstojně vyvinutý smysl pro romantiku? „Jako malé holky jsme se různě strojily za princezny a šly si pak třeba koupit zmrzlinu. Lidi na nás koukali jak na blázny. Ale v pohodě... Pak mě to na pár let pustilo a teď je to tu zas,“ říká.
„Mám ráda věci ze sekáče. Chodím po nich a kupuju, co se mi líbí. A jelikož jsem barvoslepá, tak někdy i to, co se mi vůbec nelíbí. Na sekáčích mě baví recyklování, že se věci používají dál. Stejně tak kupuju hrnečky v bazarech. I táta často sháněl kostýmy pro Sklep v sekáčích, takže mě možná ovlinilo i to, že jsem ho viděla v nich nakupovat,“ popisuje Klára Vytisková, kde shání své výstřední modely, „je jedno, že mi šaty nesedí, jsou malé nebo velké. Když mě zaujme materiál nebo vzor, koupím to. A vezmu k babičce, kde ten kousek upravíme. Nebo z něj vytvořím něco úplně jiného.“ Problém má zpěvačka pouze s botami, na její nohu velikosti 40 se z druhé ruky nic moc sehnat nedá.
Tajemství za pět korun
Jako správná zákaznice second handů o svých oblíbených obchodech mlčí. „Mám jeden fakt oblíbenej, je v něm vše za pět korun. Je to velký tajemství,“ říká a chvíli přemýšlí, „možná vám řeknu o jednom... Ne, neřeknu... Zajímavé, i když dražší věci se dají pořídit i ve vintage obchodech v centru Prahy.“
S kapelou Klára hodně cestuje (Toxique vystupuje zhruba dvakrát do týdne), ale málokdy má před koncertem čas uspokojit svou nakupovací vášeň. „Mimo Prahu mají v sekáčích víc úchylnejch věcí. Teď jsem v Košicích nakoupila skvělé věci. Měli tam akci vše za euro,“ popisuje Klára a dodává, že už i hudebníci v kapele se nebrání nosit výstřednější modely – třeba fiží či sako s kravím potiskem. A bubeník zpěvačce dokonce před koncertem nalepuje umělé řasy. – „Umí to mnohem líp než já.“
Výrazný make-up i drdoly si Klára většinou upravuje sama: „Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší být folkovou zpěvačkou, která se nelíčí. Ušetřila bych denně dvě hodiny času.“ V Praze a před velkými koncerty jí pomáhá už zmíněná vizážistka Kamila. „Jestli se spolu bavíme o oblečení a make-upu? Ne. My řešíme důležitější věci. Třeba kluky.“
O autorovi| Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
