Čím stále častěji křičí titulní strany novin? Slovy jako šok, tragédie, krize, panika nebo alespoň problém. Zřídkakdy naděje, radost, štěstí, úspěch. Poslední dny a týdny událostmi opravdu překypují a novináři mají žně. Nejedna z nedávných událostí si vysloužila přívlastek tragická. Co je vlastně tragické? Podle slovníku cizích slov to, co ,vzbuzuje smutek, hrůzu, je smutné, hrozné, žalostné, truchlivé‘. V dalším významu pak: to, co má ,rysy v tragédii obvyklé (tragická opera, fraška, patos)‘. A co je tragédie? Za prvé ,základní dramatický žánr zobrazující nesmiřitelný konflikt společenský nebo individuální, který končí zpravidla smrtí hrdiny‘. Dále ,střet postavy s nepřízní osudu, proti němuž se vzpírá silou vůle a činů‘. Jako další význam je uvedena ,nešťastná událost, pohroma, katastrofa‘.
Důležitá je přesila Jistě že prvotními významy jsou ty, jež pocházejí z řeckého dramatu. Ty se pak přenesly i do významů druhotných (tragický ve smyslu ,vzbuzující hrůzu, smutek‘ - tragické úmrtí, tragická nehoda).
Tragický hrdina v původním smyslu slova bojuje proti přesile -škodolibých nebo pomstychtivých bohů, okolností, lidí nebo i sebe sama (čím jiným je Jago než personifikovanou Othellovou žárlivostí). Ideální je, pokud se tyto přesily navíc navzájem doplňují, kombinují, sčítají. Tragický hrdina se snaží rozmotat klubko osudové nepřízně, aby je tak ještě víc zamotal a utáhl. Jeho zaťaté prsty zanechávají krvavé stopy na skluzavce do zkázy. Přijde o všechno, případně o to jediné, co je pro něj vším. Není mu pomoci. Nezřídka jej dostihují jeho minulé skutky. Jiný klasický tragický hrdina se bojí rozhodnout a zvolit tak jednu ze dvou - naneštěstí tragických - cest.
Dnes často žehráme na vyprazdňování pojmů. Platí to i o pojmu tragédie? Jeden z úhlů pohledu nabízí polský režisér Krzysztof Zanussi, když porovnává drama manželského trojúhelníku v odlišných kulturách. V Kazachstánu rodící se vztah mezi manželkou a přítelem jejího muže „vyvolává napětí, vzniká drama, a možná dokonce tragédie“, neboť zde je ve hře potenciální dvojitá zrada. „Zkuste tenhle příběh vyprávět dnes ve Francii,“ říká Zanussi. „Všechno skončí společnou večeří ve třech a nebude žádné drama.“
I přes tento oprávněný názor lze říci, že i v roce 2008 a ve staré líné tloustnoucí Evropě se lidem dějí tragédie v původním smyslu slova. Žádný život se jim nevyhne -malým, velkým i osudným tragédiím. Utahujícím se smyčkám, fatální nerozhodnosti, ztrátě toho nejdražšího, následkům našich dřívějších vin.
Přesto nebo právě proto bychom tímto slovem neměli plýtvat a dělat tragédii z kdejaké banality nebo projevu pouhé lidské hlouposti. Je to naše povinnost vůči skutečným, „poctivým“ tragickým hrdinům.
Rubrika vychází každý pátek
***
Tragický hrdina se snaží rozmotat klubko osudové nepřízně, aby je tak ještě víc zamotal a utáhl. Jeho zaťaté prsty zanechávají krvavé stopy na skluzavce do zkázy.
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
