PRAHA Byla to jejich první trofej z nejprestižnější pohárové soutěže Evropy, ale fanoušci Juventusu by na ni nejraději zapomněli.
Přesně před pětadvaceti lety jejich klub porazil ve finále PMEZ Liverpool 1:0, jenže o fotbal nakonec ten večer vůbec nešlo.
Stříbrný pohár, o kterém sní fotbalisté po celém světě, byl vykoupen smrtí 39 fanoušků, kteří přišli o život při tragédii na tribunách, aniž by se výsledek dozvěděli.
„Něco uvnitř mě v tu chvíli zemřelo,“ přiznal smutně střelec vítězné branky a současný předseda UEFA Michel Platini, kterému dodnes lidé vyčítají gólové oslavy.
Mimochodem ani penalta, kterou Platini tehdy proměnil, neměla být nařízena, protože liverpoolský Gillespie prokazatelně Bonieka fauloval před pokutovým územím.
Jako by i rozhodčí chtěl odčinit nebo snad alespoň trochu zmírnit žal příznivců Juventusu. To právě oni na bruselském stadionu Heysel ten večer umírali – příznivcem Liverpoolu byla jen jedna z obětí...
„Byl to šok nejen pro ty, co fotbal sledovali,“ vzpomínal čestný sekretář fotbalového svazu Rudolf Baťa, který byl v té době členem finanční komise UEFA.
Od děsivého večera v Bruselu už uplynulo čtvrt století. Tedy dost dlouho na to, aby se na něj zapomnělo. Zvlášť když stadion už dávno nese jiný název a smutné vzpomínky ožívají jen při pohledu na památeční sluneční hodiny.
Přesto je třeba neustále bruselskou tragédii připomínat. To právě ona totiž definitivně změnila fotbal. To právě její zásluhou už dnes na stadionech nejde o život.
Utkání se přesto odehrálo Dvaatřicet Italů, čtyři Belgičané, dva Francouzi a jeden Severní Ir tehdy takové štěstí neměli.
Do výkopu finále zbývala jedna hodina, když napětí na tribunách gradovalo. Liverpoolští chuligáni, posilněni alkoholem, zaútočili na sousední sektor, a vyděšení fanoušci před nimi hrůzou začali prchat.
Jenže cestu jim přehradila jedna z betonových zdí stadionu. Ta brzy obrovský tlak nevydržela, zřítila se a bezmocné fanoušky zavalila.
„Do té doby umírali lidé na stadionech vinou požárů a podobných nehod, v Bruselu ale poprvé zabíjela lidská nenávist,“ říkal Baťa. Paradoxem je, že v Bruselu na fotbale umírali sváteční fanoušci. Obyčejní lidé. Italové, kteří pracovali v Belgii a výjimečně vyrazili na fotbal. To se jim stalo osudným.
Potíž byla v tom, že Heysel stadion nebyl na podobně velké zápasy vhodný. Na stařičkých tribunách se tísnilo 58 tisíc diváků, a pořadatelé ještě podcenili prodej vstupenek.
Sektory fanoušků Juventusu a Liverpoolu oddělili „neutrálním“ sektorem, jenže si neuvědomili, že většinu vstupenek do něj skoupí příznivci Juventusu. „To byl návod ke katastrofě,“ prohlásil bývalý hráč Liverpoolu Kenny Dalglish.
Dodnes se spekuluje, že útok ve skutečnosti vyprovokovali právě Italové, kteří do liverpoolského sektoru začali házet kameny. Na rozměru tragédie to však nic nemění. Stejně ani na otázce, proč se utkání vůbec odehrálo, když o kus dál umírali lidé. Pořadatelé se totiž báli, že kdyby zápas odložili, masakr by se mohl ještě zhoršit.
„My hráči oficiálně nic nevěděli. Kdyby nám řekli celou pravdu, nemyslím, že bychom chtěli nastoupit,“ vzpomínal Dalglish.
O moc víc informací neměl ani po utkání. Hrůznost tragédie se začala odkrývat až druhý den.
A fotbal začal konečně jednat. Anglické kluby byly na pět let vyloučeny z evropských pohárů, na stadionech se zrušila místa na stání, změnil se systém prodeje vstupenek a zavedl se kamerový systém.
Lidé na stadionech umírat nepřestali, ale právě Heysel byl prvním krokem k větší bezpečnosti.
***
ČTVRTSTOLETÍ OD NEŠTĚSTÍ NA HEYSELU
Vítězství Juventusu nad Liverpoolem ve finále Poháru mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů, které se hrálo 29. května 1985, zastínila smrt devětatřiceti fanoušků. Ti zemřeli na tribunách bruselského stadionu Heysel v davové tlačenici, když na ně spadla zhroucená betonová zeď. Od tragédie uplyne právě dnes pětadvacet let.
Hillsborough / 15. dubna 1989 96 mrtvých, 766 zraněných V anglickém Sheffieldu nezabíjely výtržnosti chuligánů jako v Bruselu, ale „jen“ série chyb pořadatelů. Ti do jednoho ze sektorů stadionu vpustili příliš mnoho fanoušků a ti pak v děsivé tlačenici umírali vestoje.
Ibrox / 2. ledna 1971 66 mrtvých, 200 zraněných Nejhorší tragédie v historii skotského fotbalu. Lidé se ušlapali paradoxně na schodech cestou ze stadionu po skončení glasgowského derby mezi Rangers a Celticem. Na stejném stadionu přitom lidé umírali už v roce 1902.
Lužniky / 20. října 1982 oficálně 67 mrtvých, neoficiálně až 340 Spartak Moskva tehdy v pohárovém utkání s Haarlemem vedl 1:0 a většina fanoušků začala odcházet. Když domácí zvýšili na 2:0, otočili se fanoušci zpět a v jediném otevřeném vchodu rázem vznikla smrtelná tlačenice.
Bradford / 11. května 1985 56 mrtvých, 265 zraněných Odhozená cigareta způsobila obrovskou tragédii. Stařičké dřevěné tribuny vzplály a stadion v anglickém Bradfordu se proměnil v ohnivé peklo. Poté byla definitivně zakázána dřevěná konstrukce tribun.
Accra / 9. května 2001 127 mrtvých Při zápase dvou největších klubů v Ghaně musela při výtržnostech zasáhnout policie. Použitý slzný plyn rozpoutal na tribunách paniku a davové šílenství. Výsledek? Nejhorší fotbalová tragédie v Africe.
