Bez členství v eurozóně by finanční krize v Řecku zřejmě nemusela vůbec vzniknout
Po přijetí eura se Řecku dlouho dařilo. Hospodářský růst kolísal v rozmezí 3,8 až 4,9 procenta - hovoříme o letech 2001-2007. Nezaměstnanost klesala. „Během posledních dvou let se řecké vládě podařilo zařídit dramatický obrat k lepšímu v tom smyslu, že svoji rozpočtovou nerovnováhu dostala do blízkosti evropského průměru,“ pochvaloval si Kenneth Matziorinis ze společnosti Hellas Capital v roce 2007.
Proč řecká ekonomika řadu let vzkvétala, a najednou stojí na pokraji úpadku? Protože ekonomiku dlouho poháněla masivní úvěrová expanze, která následovala po přijetí eura. Objem úvěrů se nafukoval tempem málokdy pomalejším než 15 procent ročně. Pak řecká ekonomika praskla jako přefouknutý balonek.
Řecku hrozí platební neschopnost - a nejde jen o vzdálenou, teoretickou hrozbu. V roce 2008 činil dluh této země 99 procent hrubého domácího produktu. Evropská komise odhaduje, že v roce 2011 dluh vzroste až na 135 procent HDP, pokud vláda nebude drasticky škrtat v rozpočtu. Existuje nebezpečí, že finanční trhy nebudou ochotny kupovat další řecké dluhopisy. Turecké hospodářství vítězí Řecko ale bude v nejbližší době potřebovat spolupráci finančních trhů. Vláda totiž - aby ušetřila na dluhové službě - preferuje emise dluhopisů s kratší dobou splatnosti. Krátkodobé dluhopisy totiž mívají nižší úrokové sazby než dlouhodobé. Nevýhodou je, že dluh se musí často „rolovat“, což znamená, že maturující emise musejí být nahrazeny novými. Potřeba častého „obracení“ je nebezpečná, závislost na krátkodobých cenných papírech se nevyplatila například Argentině v roce 2000. A řecká vláda bude muset během druhého čtvrtletí 2010 prodat dluhopisy v celkové hodnotě 18 miliard eur.
Akutní krizi veřejných financí na čas zachránila v únoru 2009 velká emise dluhopisů. Řecko tehdy zřejmě jen těsně uniklo platební neschopnosti. Nicméně od té doby se stále pohybuje na hraně. Riziková přirážka na řeckých dluhopisech je již vyšší než na dluhopisech turecké vlády - což znamená, že turecké hospodářství je hodnoceno jako stabilnější a důvěryhodnější. Pro Řecko jakožto členskou zemi eurozóny je to hořký fakt.
Ale finanční trhy se někdy mýlí. Zavedení eura v Řecku začátkem roku 2001 hodnotily trhy jako udělení „garance kvality“, protože se předpokládalo, že společná evropská měna přinutí Řecko k lepší finanční disciplíně. Zde vidíme, jak velmi se finanční trhy mohou mýlit. Euro přineslo Řecku nižší úrokové sazby. Levnější přístup k úvěrům však způsobil přesný opak: zhoršení finanční disciplíny!
Dále vznikl morální hazard: „Řecko je přece členem eurozóny a ta je nenechá padnout.“ Sázka na morální hazard nicméně zatím vycházela: Evropská centrální banka půjčila řeckým komerčním bankám 40 miliard eur za úrokovou sazbu 1 procento ročně. Optimisté říkají: „Vidíte, kdyby nebylo členství v eurozóně, Řecko by se již položilo.“ Realisté podotýkají, že bez členství v eurozóně by finanční krize v Řecku nemusela vůbec vzniknout.
Proč? Kromě snazšího zadlužování euro přineslo Řecku také ztrátu konkurenceschopnosti. Inflace levných eurových úvěrů přispěla k růstu cen a mezd. Řecko se posunulo na 71. místo v žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra - za Egypt a Botswanu. Těžkou ranou pro řeckou hrdost musí být srovnání s Tureckem, jehož turistický obrat během poslední sezony vzrostl, zatímco řecká turistika (jeden z pilířů ekonomiky) zaznamenala 20procentní pokles. Turecká lira totiž oslabila, což podpořilo export a turistiku.
V roce 2009 bude Turecko mít asi poloviční rozpočtový deficit oproti Řecku a vyhlídky na rok 2010 jsou ještě lepší. Turecký veřejný dluh dosahuje hodnoty jen 42 procent HDP. Navíc, na rozdíl od Řeků, Turci si nevysloužili pověst lhářů, kteří falšují oficiální statistiky. Je obtížně pochopitelné, proč má Řecko stále ještě lepší úvěrový rating než Turecko (A-, respektive BB- podle agentury Standard & Poor’s).
Nová řecká vláda přesvědčuje světovou veřejnost, že se k problému staví čelem. Ministr financí Giorgos Papakonstantinou připustil, že „rozpočtová situace je dramatická“, a ohlásil reformní opatření: 25procentní snížení vládní spotřeby, omezení veřejných zakázek, stop stav pro veřejnou administrativu a její postupné zeštíhlování. Kromě toho vláda plánuje zásadní změnu v samotném procesu návrhu veřejných rozpočtů, připravuje penzijní reformu a hodlá zavést nový daňový systém.
Tyto ambiciózní reformy se ovšem dějí za pět minut dvanáct. Ministr Papakonstantinou si uvědomuje, že obnovení důvěry nenastane hned. Pozitivní nicméně je, že si to vůbec uvědomuje. A co z toho plyne pro Českou republiku? Lépe reformovat, dokud je čas, než se pak octnout v podobně prekérní situaci.
Řecku hrozí platební neschopnost - a nejde jen o teoretickou hrozbu. Co z toho plyne pro Česko? Lépe reformovat, dokud je čas, než se pak octnout v podobně prekérní situaci.
O autorovi| PAVEL KOHOUT ředitel pro strategii, Partners e-mail: pavel.kohout@gmail.com
